Zamyšlení Leo Pavláta: K židovské modlitbě patří i andělé

Odkazy na anděly prostupují celou židovskou liturgií a svým způsobem dokládají historický vývoj judaismu, spjatý s hebrejskou Biblí a navazující literaturou. Biblí popsaní Cherubové střeží s ohnivými meči cestu k rajskému Stromu života anebo coby okřídlené bytosti – zčásti lidské, zčásti zvířecí – spočívají na schráně úmluvy s Božím zákonem. V samotném Písmu můžeme rovněž číst o božských synech, s nimiž pozdější židovské texty spojují vyprávění o padlých andělech.

Jusepe de Ribera: Studie sedícího čtoucího muže a dvou cherubínů, kolem 1635

Zmínky o andělských bytostech se objevují především v příběhových pasážích Talmudu a rovněž v midraších. Zde, již s folklórním přídechem, možno nalézt líčení o původu andělů a jejich povaze. Podle některých popisů mají jako lidé jíst, množit se a umírat, jako nebešťané létat a naslouchat nebeským nařízením. V jiných charakteristikách jsou neviditelní, okřídlení bez nohou či napůl ohněm a napůl vodou. A v ještě dalších popisech se andělé dotýkají nebe i země, znají budoucnost.

Někteří andělé zase mají jména, která vypovídají o jejich poslání. Čtyři takové ochranné bytosti například vzývá modlitba, kterou židovští věřící již celá staletí pronášejí na lůžku před spaním. Michael po lidské pravici vykonává nadpřirozené divy, Gabriel po levici je poslem Boží všemocnosti. Uriel vpředu je nositelem Božího světla a Refael vzadu hlasatelem Božího uzdravení.

Andělská přítomnost však neprovází jen modlitbu před spaním. Ústřední text každodenní ranní i večerní židovské bohoslužby zmiňuje celý andělský dvůr.  V nebi sídlící Serafové jsou dle hebrejštiny „planoucí“ a k plamenům odkazují i jiní nebeští andělé zvaní „Ofanim“ neboli „Ohnivá kola“. K dalším patří „Chajot hakodeš“, doslova „Svatá zvířata“, zatímco Bohu v nadzemských výšinách rovněž blízcí „Kedošim“ jsou prostě jen „Svatí“.

Nehledě na bohatou obraznost i folklórní představivost však andělé v židovské tradici zůstávají pevně spjati se zemí a člověkem. V původním významu anděl znamená v hebrejštině posel a jako takový zvěstuje, třeba i v lidské podobě, Boží vůli. Je jejím projevem, ale nikdy nezávislou, nadpřirozenou bytostí. Jako prostředníci tak andělé přinášejí k Bohu lidské modlitby – odtud židovské pojetí andělů-přímluvců.  Na druhé straně anděl coby blízký svědek lidského konání může u Boha proti člověku i svědčit – stát se žalobcem.

A v komentářích nechybí ani racionální náhled. Velký středověký židovský učenec Maimonides nahlížel anděly jako oddělenou inteligenci ovlivňující lidské vlastnosti. A za anděly považoval i projevy energií člověka, ať již řádu fyzického či duchovního. Sotva lépe vyjádřit odpovědnost, s jakou člověk ve víře nahlíží své činy.