Zamyšlení Leo Pavláta: K židovskému Novému roku 5780

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze

V tuto chvíli židé na celém světě vítají slavnostní bohoslužbou židovský Nový rok, rok 5780 podle židovského kalendáře. Hebrejský výraz pro svět skrývá překvapení.

Náš svět charakterizuje čas a prostor a jsou to právě tyto charakteristiky, které se podivuhodně spojují v hebrejském označení pro svět „olam“. Když židovská modlitba včetně té novoroční hovoří o Bohu, označuje Stvořitele za pomocí výrazu „olam“ jako živého „haolamim“, což znamená existující v nekonečnosti vesmíru i ve věčnosti času. Na stejném písmenném základě jako „olam“ – „svět“ přitom hebrejština nabízí ještě další pojmy s hlubokým dosahem. 

Tak hebrejské „neelam“, což znamená „skrytý“, „neodhalený", jako by naznačovalo nepoznatelnost toho, kdo stvořil svět v jeho dokonalosti a kráse, a jako takový jej člověku svěřil. A můžeme se ptát: Není tento vztah mezi Bohem, který je nám nepoznatelný, a jeho dílem, které jako dar smíme užívat a rozvíjet, výzvou pro člověka, jak svět zázračně tajemný učinit zároveň osobitě lidským? 

Co víc, v tomto světě člověk, jakkoliv smrtelný, může mít podíl na věčnosti. „Věčnost" se hebrejsky řekne „leolam", tedy opět za pomoci písmen, která tvoří slovo „svět".  „Leolam" neboli „věčnost" bychom ale podle předložky, kterou obsahuje, mohli doslova překládat „ke světu". Jako by se tím, říkalo, že v obrácení se ke světu tkví tajemství věčnosti. Obrátit se ke světu znamená pro člověka žít s ním v souladu, přispívat k velkolepému činu Stvořitele, a tak být Bohu partnerem na jeho stále znovu obnovovaném díle. 

Opakem takového jednání je nicota.  Proletění časem lidského života jako by se neudál. Bylo by to „nikdy“ – hebrejsky „meolam".  Anebo, chceme-li nechat názorněji zaznít hebrejskému výrazu „svět“, který je ve slově „meolam“ obsažen, přeložíme „nikdy“ podle úvodní předložky „z“ jako „ze světa". Poselství je zřejmé: Kdo se odvrací od světa – kdo v něm nehledá a nevidí Boží harmonii, k níž má svým skromným dílem přispět, ten ze světa schází ještě za života. 

Mnohem horší by však bylo, kdyby kvůli zlým činům jedinců měli trpět všichni lidé.  A tak si i v této souvislosti připomeňme hebrejské slovo „olam" – „svět", tentokrát svými písmeny obsažené ve výrazu „elem". Jedním z jeho významů je „tajemství". O světě jako místě v Bohu tajemném, skrytém, a přitom člověku svěřeném jsme již mluvili.  Je však třeba připustit i druhou možnost, neboť „elem" má v hebrejštině ještě jeden význam: „zapomnění". Je strašné si představit, že by se svět kvůli naší nedostatečnosti mohl takovým „zapomněním“ stát; místem kde člověk selhal.