Zamyšlení Leo Pavláta: Osm stupňů dobročinnosti

27. září 2020

Dnes večer začíná podle židovského kalendáře Jom kipur - Den smíření, den půstu a pokání. Jedna z hlavních modliteb při tom přisuzuje velký význam dobročinnosti. 

„Pokání, modlitba a dobročinnost odvracejí nepříznivý soud," praví se v ranní modlitbě na Den smíření. V den, kdy se podle židovské tradice rozhoduje o osudu člověka na příští rok, se tak vyjadřuje, že vyznáním vlastních prohřešků a nápravou, upřením se k Bohu a pomocí potřebným lze odvrátit přísný Boží verdikt. 

Dobročinnost obecně představuje jednu z nejvyšších židovských náboženských hodnot. Nad tím, co to znamená být dobročinný, se proto zamýšleli četní židovští myslitelé, mezi nimi i proslavený středověký náboženský kodifikátor Moše ben Maimon zvaný Maimonides.    

Podle Maimonida existuje osm stupňů dobročinnosti. Nejvýše stojí takový dar, půjčka nebo nabídka práce, díky jimž ten, kdo je v nouzi, se vlastním přičiněním stane existenčně nezávislým. Dárce tak jen bezprostředně nezmírňuje něčí strádání, ale dává obdarovanému možnost, aby již nemusel spoléhat na soucit jiných.

Další stupeň dobročinnosti představuje podle Maimonida dar poskytnutý anonymně. Dárce se při tom nezajímá o to, komu z potřebných jeho prostředky pomohou, a obdarovaný neví, komu vděčí za pomoc.  Kdo dává, tak vyjadřuje, že si nezakládá na poctách, a naopak mu záleží na tom, aby obdarovaného nezahanbil nebo neuvedl do rozpaků.

Třetí na Maimonidově žebříčku dobročinnosti je člověk, který pomáhá anonymně a při tom chce vědět, kdo jeho prostředky obdrží. Dárce si tak mezi lidmi v nouzi vybírá, ale obdarovaný o něm neví. Protože dobrodinec zůstává i v tomto případě skryt, bere jako v předešlém případě ohled na to, aby obdarovaného neponížil.

Na čtvrtém stupni dobročinnosti se podle Maimonida nachází člověk, který si nevybírá, koho obdaruje, ale ten, kdo dar dostane, ví, kdo k němu byl štědrý.

Pátým v Maimonidově hodnocení lidí ochotných pomoci je ten, kdo potřebným dává dřív, než o pomoc požádají. Dárce i obdarovaní se přitom znají.

Šestým v pořadí dobrodinců je člověk, který dává až poté, co je o pomoc požádán. Všechny uvedené případy přitom předpokládají, že dar odpovídá možnostem dárce i potřebám obdarovaného.

To už však neplatí o dalším, sedmém Maimonidově kritériu dobročinnosti. Tehdy dárce poskytuje méně, než by si mohl dovolit a než by bylo třeba, ale činí tak vždy ochotně a přívětivě. Konečně osm kategorií dárců uzavírá člověk, který potřebným přispívá nerad.  Jak však Maimonides poznamenává, i to je lepší než nedat nic.     

Maimonides prožil většinu života ve 12. století. Nedá se právě říci, že by naše současnost jeho zásady potvrzovala. 

autor: Leo Pavlát
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.