Zamyšlení Leo Pavláta: Protokoly sionských mudrců vedly k násilí
Uplynulo 82 let od takzvaného říšského pogromu v nacistickém Německu, k němu připojenému Rakousku a v Sudetech. Svou roli při něm sehrál i protižidovský pamflet Protokoly sionských mudrců.
Antisemitská propaganda vždy počítala se zažitými protižidovskými stereotypy a plně je využila i nacistická agitace. Zvláštní místo v ní přitom patřilo obviňování Židů ze spiknutí s cílem ovládnout svět.
Poprvé se tato pomluva objevila již v polovině 14. století, kdy Evropu sužovala morová epidemie. Podle zlovolné fámy ji měli způsobit Židé trávením studní, aby nastalé pohromy využili k ovládnutí zdecimované země. Pogromy vyvolané tímto štvaním pak vedly k vyvraždění desítek židovských obcí především v Německu.
O více než půlstoletí později pak měly židovské spiknutí doložit „Protokoly sionských mudrců“, vydané v Rusku coby tajný dokument z Prvního sionistického kongresu v Basileji roku 1897. O nepravosti „Protokolů" byly sneseny četné přesvědčivé důkazy. Badatelům se mimo jiné podařilo prokázat, že jde o podvrh a současně plagiát: protižidovsky upravenou verzi francouzského politického spisku z roku 1864.
Autor jednoho z nejpodlejších děl v dějinách, které se za nacistického režimu stalo v Německu povinnou školní četbou, však byl odhalen až poměrně nedáno – v roce 1999. Ruský historik Michail Lepechin tehdy mohl v Moskvě prostudovat dříve nepřístupné francouzské archivy a díky tomu doložil, že „Protokoly sionských mudrců" napsal na přelomu let 1900–1901 Matvěj Golovinskij.
Tento tehdy pětačtyřicetiletý aristokrat z rodiny se silným francouzským vlivem se živil jako profesionální propagandista ve službách carského dvora. Ještě předtím, po vyloučení ze studia práv, však vstoupil do militantního „Svatého bratrstva". To tisklo četné protižidovské tiskoviny, v nichž ruské Židy obviňovalo ze snahy narušit pořádek, a Golovinskij si zde osvojil antisemitské postoje.
Když spisovatel Maxim Gorkij zveřejnil, že Golovinskij působí i jako informátor carské policie, odhalený donašeč odjel do Paříže. Pod vedením náčelníka ruské tajné policie Račkovského zde psal pro francouzský tisk procarské články a na objednávku svého nadřízeného vytvořil i „Protokoly sionských mudrců". Ty nejprve v roce 1903 vycházely novinově a o dva roky později vyšly i knižně.
Podle historika Lepechina vedly k sepsání protižidovských „Protokolů sionských mudrců“ obavy cara Mikuláše II. z protimonarchistického hnutí a stále silnějšího vlivu kapitalismu. Nenávistný, Židy ostouzející text se však postupně rozšířil do celého světa a v nacistickém Německu se spolu s Hitlerovým Mein Kampfem stal nejvýznamnějším dílem protižidovského štvaní.
Lživá propaganda pak napomohla protižidovskému násilí. Svůj podíl měla i na tom, ke kterému došlo před 82 lety při říšském pogromu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
