Zjitřený život skladatele Viktora Ullmanna

Viktor Ullmann prožil osobně i umělecky zjitřený život s tragickým koncem. V jeho osudu Středoevropana jako by první polovina 20. století našla svou osobitou ilustraci.

Narodil se 1. ledna 1898 v Těšíně v německy mluvící židovské, nedlouho předtím pokřtěné rodině. Jeho otec, důstojník rakouské armády, to z kariérních důvodů považoval za nezbytné. Viktor se již jako gymnazista hudebně vzdělával, ale když vypukla první světová válka, dobrovolně narukoval. Přežil boje na italské frontě a uvažoval o studiu práv.

Nakonec však převážila jeho vášeň pro hudbu. Ve Vídni studoval v semináři Arnolda Schönberga, věnoval se hře na klavír a ve svých 21 letech se stal sbormistrem a korepetitorem v Novém německém divadle v Praze, kde nakonec i dirigoval. Nesporný, i do budoucna patrný vliv, zde na něj měla další významná hudební osobnost Alexander Zemlinsky.

Roku 1927 Viktor Ullmann přesídlil do Ústí nad Labem. Stal se zde šéfem opery a poté s přestávkou rok působil jako skladatel scénické hudby a kapelník v městském divadle v Curychu. V té době již patřil ke stoupencům spirituálního antroposofického hnutí Rudolfa Steinera. To Ullmanna natolik ovlivnilo, že si v německém Stuttgartu na čas otevřel takto zaměřené knihkupectví a sám ve stejném duchu publikoval knihu veršů. Zájem o duchovní poezii německou a poezii Orientu se pak odrazil i v Ullmannově bohaté písňové tvorbě.

Roku 1933 přesídlil do Prahy a strávil v ní posledních devět let svého svobodného života. Neusiloval o žádné stálé angažmá – bližší mu byla výuka hudebních forem, ale především se soustředil na hledání vlastního hudebního výrazu. Jeho novátorská tvorba, z níž vynikla opera Pád Antikristův, se také dočkala řady ocenění.

Ullmann snad i pod vlivem svého rakouského občanství a doložitelného křtu jako by nevnímal narůstající nacistickou hrozbu a o záchranu se pokusil pozdě. Vystěhovat se mu nepodařilo, do bezpečí v Anglii se dostali jen dva jeho synové v akci Nicolase Wintona. V září 1942 byl Ullmann jako Žid deportován do terezínského ghetta.

Do kulturního života, který zde navzdory podmínkám do určité míry existoval, se výrazně zapsal jako skladatel, kapelník, klavírista i organizátor. V Terezíně také vznikla nejvýznamnější Ullmannova díla: opera Císař z Atlantidy a melodram Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka stejně jako četné klavírní sonáty a písně včetně písní židovských.

16. září 1944 byl Viktor Ullmann deportován do Osvětimi. O dva dny později v necelých 47 letech zahynul v plynové komoře.