Zřícenina hradu Templštejn na jižní Moravě je skvělým cílem pro milovníky přírody i historie
Neobyčejně krásné místo si zvolili ve 13. století templáři, kteří nedaleko Jamolic poblíž Moravského Krumlova na jižní Moravě vybudovali hrad a pojmenovali ho po svém řádu Templštejn. Nachází se na vysokém ostrohu v údolí řeky Jihlavy a je obklopený nádhernou lesnatou přírodou. Kromě toho je jedním z mála hradů, které na Moravě templáři vybudovali.
Zmínky o komendě řádu templářů v nedalekých Jamolicích jsou už z roku 1279. Hrad Templštejn byl založen o něco později. Původně měl rozměry 40 na 30 metrů. Jádro ale bylo postupně rozšiřováno. Po zkonfiskování majetku templářů se na hradě vystřídalo několik majitelů. Tím posledním byl Pertold z Lipé, který se v letech 1618 až 1620 účastnil stavovského povstání a panství mu bylo zabaveno. Tou dobou byl už ale hrad pustý v důsledku dřívějšího požáru. Do roku 2011 ruina chátrala a postupně ji pohlcovala okolní vegetace. Lesy České republiky ji pak coby vlastník prodaly ve veřejné soutěži. Novým majitelem se stal David Hamza.
Zub času se na hradě podepsal značně, přesto se dochovaly zbytky paláce, část plášťového opevnění, brána a studna. Před areálem hradu na kopci je ruina později založené štítové zdi. Nádvoří jsou pokryta několikametrovou vrstvou sutin. Žádný rozsáhlejší a systematický archeologický průzkum se tu neuskutečnil, je tedy možné, že sutiny ukrývají dosud neobjevené fragmenty historie. Té se věnuje několik informačních tabulí umístěných v areálu.
Strasti a slasti majitele zříceniny
Být vlastníkem značně zchátralé památky není rozhodně procházka růžovým sadem. Nicméně pro současného majitele se stala péče o hrad velkým koníčkem. Když areál v roce 2011 převzal, pustil se nejprve do likvidace náletových dřevin a přebujelé vegetace. Aby ruiny hradu znovu nezarůstaly, je nutné provádět tyto práce každý rok, byť si jich návštěvník ani nevšimne.
Dalším nelehkým úkolem je zakonzervovat stav památky tak, aby to, co z Templštejna zbylo, zůstalo i pro další generace. Na opravách se proto podílejí i dobrovolníci, například z Hnutí Brontosaurus, a o tom, že se dílo daří, svědčí ocenění z roku 2016, kdy se Templštejn umístil na třetím místě v soutěži o nejlépe opravenou památku Jihomoravského kraje.
Z vyhlídky se otevírá pohled na lesnaté údolí řeky Jihlavy
Návštěvníci teď mohou nejen obdivovat dochované části hradu, ale také se pokochat výhledem na nádhernou okolní přírodu. Na vysoké štítové zdi totiž v roce 2014 vznikla vyhlídka. Díky tomu, že je hrad mírně schovaný v údolí, není z ní vidět příliš mnoho z moderních staveb. Pohled na úchvatnou přírodu tak neruší ani okolní vesnice, ani chladící věže nedaleké dukovanské elektrárny.
Návštěva vyhlídky je doslova balzámem pro duši. Při výstupu na ni je ale třeba opatrnosti. Schody i podlaha jsou zhotoveny z toho, co nabízela okolní příroda, tedy z kmínků a větví uschlých stromů. Ostatně pohyb v celém areálu je na vlastní nebezpečí. Památka je přístupná kdykoli během celého roku, zdarma, ovšem za deštivého počasí a v zimních měsících můžou být některá místa nebezpečná.
Kudy k hradu?
Nejsnadnější cesta je z nedalekých Jamolic. Od zastávky autobusu "Jamolice, lesovna" vás čeká po žlutě značené trase asi půlhodinová procházka s minimálním převýšením a délkou necelé dva kilometry, nejdřív kolem polí a pak lesní cestou. Zdatnější mohou zvolit také žlutou trasu, ovšem z údolí od řeky Jihlavy. Tato cesta je sice o polovinu kratší, nicméně kvůli převýšení 117 metrů ji průměrný turista půjde stejně dlouho, a cyklisté budou s kolem na úzkých pěšinách trochu zápasit.
Vydáte-li se na Templštejn, rozhodně stojí za to projít si i turistické trasy v jeho okolí. Ať už navštívíte přírodní rezervaci Templštejn nebo přírodní rezervaci Velká skála, odměnou vám bude den plný zážitků uprostřed nádherné přírody.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.