Může být judaismus tradiční i moderní? Co chystá Židovské muzeum v Praze? A o jednom zvláštním půstu

Konzervativní judaismus odpovídá na otázku, jak se držet tradice a zároveň žít v moderním světě

V českých zemích se narodila řada Židů, kteří později prosluli na celém světě, jako třeba Franz Kafka, Sigmund Freud nebo Gustav Mahler. Mezi méně známé české rodáky patří muž, který proměnil židovský svět, nebo přinejmenším jeho pohled na náboženský život. Zachariáš Frankl se narodil v Praze a zemřel ve Vratislavi přesně před 150 lety, 13. února 1875. Je považován za zakladatele konzervativního judaismu. Právě na něj jsme se ptali Petera Györiho z komunity Bejt Praha.

Proč Frankl vlastně přišel s myšlenou konzervativního judaismu? „Rozhodující bylo studium v Budapešti, tehdy v Pešti, na vysoké škole – studoval filosofii a přírodní vědy. Byl vlastně prvním rabínem v Čechách, který měl vysokoškolské vzdělání s tímto zaměřením. Byl jedním z prvních rabínů, který také usiloval o to, aby bohoslužby byly méně tradicionalistické. V Drážďanech, kde působil, používal němčinu – nebyl prvním rabínem, který ji používal, ale bylo to období, kdy se němčina začala více uplatňovat v synagogách, dokonce i při některých modlitbách. To bylo tehdy něco zcela nového. Zdůrazňoval, že je důležité držet se tradic, ale zároveň si uvědomoval, že žijeme v moderním světě,“ vysvětluje Györi.

Jak se tedy liší konzervativní bohoslužba od ortodoxní? „Pro člověka, který pochází z ortodoxního prostředí, je prvním viditelným rozdílem to, že muži a ženy sedí společně. A jazyk je další změnou. A ten, kdo dobře zná modlitby, si všimne, že některé jsou modifikované – například jsou do nich přidána ženská jména, nebo některé modlitby nejsou zcela převzaty z tradiční liturgie,“ dodává Györi.

Co je podle něj dnes pro konzervativní judaismus největší výzva? Poslechněte si celý rozhovor s Peterem Györim z komunity Bejt Praha.

Židovské muzeum v Praze se chystá na oslavu 120. narozenin

Třetí nejstarší židovské muzeum na světě je v Praze – vzniklo v roce 1906, krátce po muzeích ve Vídni a v New Yorku. Jeho osud neblaze zasáhly dějiny středoevropského prostoru, zejména léta nacismu a komunismu. V rukou české židovské komunity je od roku 1994. A už rok a půl stojí v jeho čele kulturní manažerka Pavla Niklová. Michaela Rozov se jí zeptala, co se muzeu dnes daří a jaké má v nejbližší době plány.

Muzeum se vrací k předcovidovým návštěvnickým číslům a mezi novinkami je například zjednodušení prodeje, jednotná vstupenka pro všechny objekty Židovského Města a také možnost koupit si ji online.

Muzeum dnes má dvě stálé expozice – v Maiselově a Španělské synagoze. „Tam plánujeme oživení pro rodiny s dětmi. To si myslíme, že tam chybí, aby k nám více chodili ať už s malými, s menšími dětmi nebo s teenagery,“ říká Niklová, která má ale i další plány: „Chtěli bychom k tomu přidat tematické prohlídky. A ty by nezahrnovaly jenom muzeum nebo v některých případech třeba vůbec ne vnitřek muzea, ale procházku po Josefově.“ Ty by zprvu měly být dvě: „Jedna by měla být zaměřená na film, takže co se tady v okolí filmovalo, nebo který třeba z českých herců nebo režiséru tady žil v okolí. Druhá by se měla věnovat tomu, jak vypadal Josefov před asanací,“ dodává Niklová.

A co nového se chystá v Klausové synagoze a Obřadní síni? A kde chce muzeum vybudovat velký prostor pro krátkodobé výstavy? To Michaele Rozov prozradila hlavní kurátorka muzea Michaela Sidenberg.

Osobní půsty zvýrazňují zbožnost věřících, říká Pavlát

V různých náboženstvích hraje rozdílnou roli půst, různě se dodržuje a má rozličné významy. Jak je to v judaismu? Vždyť právě v těchto dnech si zbožní Židé jednou týdně odepírají jídlo i vodu. Proč? To vysvětluje Leo Pavlát.

„Judaismus si nelibuje v askezi, ale půsty k němu patří. Zcela zvláštní místo přitom mezi nimi zaujímají osobní půsty v části roku zvané ,osm týdnů‘. Podle židovského lunárního kalendáře se jedná o postní dny ve čtvrtek, případně v pondělí během doby, kdy šabatové předčítání z Tóry pokračuje textem od Druhé knihy Mojžíšovy. Podle občanského kalendáře jsme letos právě uprostřed tohoto období,“ upozorňuje Pavlát.

„Stanovená osmitýdenní četba začíná popisem trýzně Židů v egyptském otroctví, ale postupně líčí i jejich vysvobození, přijetí Božího zákona a končí předpisy pro vybudování svatostánku. Smysl je jasný: Až když se svoboda fyzická propojí s osvobozením ducha, je člověk skutečně svobodný a smutek, tedy i půsty, mohou ustoupit do pozadí,“ dodává Pavlát.

Co označuje hebrejské slovo šovavim? Jaké další osobní posty věřící Židé dodržují? A co je podle Talmudu důležitější než půst?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.