Ivanka Devátá: Jen třikrát za život mě moje paměť zklamala

„Tahle vloha mi byla dána od Boha. Ještě než jsem se naučila psát, tak jsem skládala básničky. Maminka si je zapisovala na takový ten skládaný toaletní papír. A ve škole jsem napsala krátkou aktovku, kterou jsem sama režírovala. Byla jsem vždycky dost aktivní. Ale když jsem začala studovat herectví, šlo psaní stranou. A když se k tomu ještě přidala rodina a děti, tak na to už vůbec nebyl čas."

Po maturitě na gymnáziu absolvovala DAMU a nastoupila do angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze, jehož členkou byla až do jeho zániku a současně svého odchodu do důchodu.

Naďa Konvalinková, Ivanka Devátá|foto: Martin Čuřík

„Jen třikrát za život mě moje paměť zklamala. Vždycky v rozmezí deseti let. To je docela slušný výsledek. Já měla skvělou paměť a dvakrát mne zklamala právě s Josefem Vinklářem. On měl velké hnědé oči, a když je na mne vyvalil, tak jsem byla úplně vedle. Jednou v Noci svatojánské jsem před ním klečela, on mi držel ruku a já jsem měla najednou, jak mi později říkal, oči raněné laně. Nakonec jsem si však vzpomněla.“

„V Loupežníkovi to však bylo strašné. Tam jsou věty, které jsou si v jedné části hry významově podobné. A já jsme měla pocit, že už jsem to řekla, a když jsem si uvědomila, že nikoliv, tak mne to úplně psychicky rozhodilo. Nebyla jsem zvyklá brát odpovědi od nápovědy, a tak jsem jen škubala umělý trávníček na jevišti, Vinklář na mne poulil hnědé oči, a já jsem se strašně styděla. A říkala jsem si, teď odejdu s hanbou, lidé seděli půl metru od nás. A pak se mne zmocnil takovej předsmrtnej klid a odpověď mi naskočila.“

Čtěte také

Na své mateřské scéně ztvárnila řadu divadelních rolí domácího i klasického světového repertoáru, zpočátku dívčích, později charakterních i komediálních ženských postav překypujících temperamentem, výřečností a rázností. Její herecké umění využil rozhlas, film a televize, v roce 2012 získala Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Jejím hlasem mluví například populární paní Marplová.

„Dabing jsem dělala vždycky velice ráda. Dokonce si troufám neskromně tvrdit, že jsem dost pohotová, takže mně dabování po technické stránce nikdy nedělalo problémy. Mám dokonce světlou vzpomínku na jednu neskutečně upovídanou roli v nějakém italském filmu, za kterou jsem sklidila potlesk přímo z režijní kabiny.“

Petra Černocká, Ivanka Devátá|foto: Martin Čuřík

Po odchodu z divadla zahájila svou úspěšnou literární kariéru. Ve svých knihách čerpá většinou z vlastních životních zážitků a divadelní praxe.

Ivanku Devátou můžete také pravidelně slyšet v pořadu Humoriáda, který vysílají regionální stanice Českého rozhlasu každý všední den po čtvrté odpoledne.