Jak ICEJ pomáhá Izraeli, Létající rabín slaví 20 let a jak se slaví „jarcajt“

30. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Svitek Tóry, místo původu neznámé, 19. století

Jaký neobvyklý dárek posílají křesťané do Izraele? Kam doletěl Létající rabín? A víte, co se dělá, když přijde „jarcajt“?

Netradiční dary: bunkry, hasicí auta a neprůstřelné vesty

Izrael má za sebou další konflikt s Hamásem. Jedním z hlavních problémů, kterým jeho obyvatelé čelí, je ochrana před raketami vystřelovanými z Gazy. S tím jim pomáhá řada organizací, mimo jiné i Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém, známé pod zkratkou ICEJ . Sdružuje křesťany po celém světě a od roku 1995 má svou pobočku i v České republice. Jak konkrétně pomoc Izraeli vypadá, prozrazuje v rozhovoru Terezie Jiráskové ředitel ICEJ Mojmír Kallus.

„Máme v Izraeli řadu pracovníků, mimo jiné také oddělení humanitární pomoci, které je s izraelskou protistranou dlouhodobě v kontaktu, takže jsme připraveni účinně pomoci tam, kde to je nejvíc potřeba. V současné době konfliktu dodáváme protiraketové kryty do postižených oblastí a také pojízdná hasičská zařízení, která umožňují rychle uhasit požáry, vznikající ze zápalných balónů posílaných z Gazy,“ říká Mojmír Kallus.

A dodává, že „kryty se umísťují většinou poblíž veřejných míst, jako jsou školy, hřiště, autobusové zastávky i podniky. Jsou dobře viditelné, takže o nich lidé vědí. Je to bohužel běžná součást života, protože na útěk do krytu mají 12 až 15 vteřin. Už jsme od roku 2008 dodali 135 krytů.“

A kdo může pomáhat? „Do té pomoci se mohou zapojit všichni, doslova z celého světa, jednoduše posíláním finančních prostředků. V ČR máme neziskovou organizaci, která tyto dary přijímá a posílá dál do Izraele,“ uzavírá Mojmír Kallus. Podrobnosti o tom, jak se do projektu zapojit, najdete na www.icej.cz.

Létající rabín 20letý

Klarinet, akordeon nebo housle – a samozřejmě taky jazyk jidiš – to vše je klezmer. A to vše je typické také pro tuzemskou skupinu Létající rabín. V těchto dnech slaví už 20 let své existence. O tom, jak kapela rozvíjí klezmerovou hudební tradici, natáčela Daniela Brůhová.

Létající rabín má na svém kontě stovky koncertů po celé České republice, ale také v Evropě, USA, a dokonce i v Africe.

„I když ta muzika je stará, je svým obsahem nadčasová. Je to muzika, která i v dnešní době velice trefně reflektuje současnost a život člověka ve společnosti,“ říká klarinetista Vojtěch Pospíšil, jeden ze zakládajících členů Létajícího rabína a zároveň člen Moravské filharmonie Olomouc a Originálního Pražského Synkopického Orchestru.

„Přebíráme repertoár, který je ze starší doby, texty z 19., 20. století běžně překládáme z jidiš a aktualizujeme je tak, aby reflektovaly tu dnešní situaci, tam totiž často bývají styčné plochy. Anebo i píšeme svoje vlastní písničky, které jsou zasazeny v rámci této klezmerové, potažmo jidiš hudby. Ty písničky píšeme v češtině, nebo i v jidiš, podle toho, jak se nám to zrovna namane,“ dodává Vojtěch Pospíšil.

Kdy a jak se modlit za zemřelé

V malém městečku došlo v synagoze k rozepři, kdo se má modlit ranní modlitbu. Jeden Žid křičel: „Mám dnes jarcajt, musím se modlit!“ Na to druhý: „Jarcajt je jarcajt. Ale já mám dnes 30. den smutku. Mám tedy přednost, modlit se budu !“ Třetí Žid na to říká: „Není tomu ještě ani 14 dní, co mi zemřel otec, se musím modlit!“ A zatímco se hádají, jde k pultu jiný Žid a křičí: „ sám jsem mrtvola, se musím modlit!“

Tato černá židovská anekdota vystihuje, jak je pro Židy důležité připomínat si své zesnulé. Takzvané jarcajtové tabulky a další zvyklosti, které se vzpomínkou na zemřelé souvisejí, představuje Židovské muzeum v Praze na nové online výstavě. O tom, co „jarcajt“ vlastně je, hovořila Anna Jurečková s kurátorkou výstavy Lenkou Uličnou.

„Jarcajt je výroční den úmrtí. Je to období jednoho roku od úmrtí někoho blízkého a na ten první jarcajt se má vztyčit náhrobní kámen, maceva, a potom každý další rok se v toto datum připomíná zemřelý,“ vysvětluje Lenka Uličná, kurátorka rukopisů a nálezů z geniz na papíře.

Jádrem výstavy jsou jarcajtové tabulky, které pomáhaly pozůstalým výroční den úmrtí určit. Tabulky také stanoví zvyky, spojené s připomínkou zesnulého: „Na všech je napsáno, že se má zapálit svíčka, ta by měla hořet alespoň 24 hodin a zapaluje se v předvečer jarcajtu. Druhý zvyk je, že by se měl přednést kadiš, modlitba kadiš, která se ale může pronášet jenom v přítomnosti minjanu, takže tady máme určitý společenský přesah připomínání jarcajtu. Tradicí je také navštívit synagogu při nejbližší příležitosti a být vyvolán k Tóře. A potom je ještě jeden zvyk, přispět nějakým milodarem právě na připomínku zemřelého,“ uzavírá Lenka Uličná.

Magazín o židovském životě moderuje Tomáš Töpfer.

autor: Tvůrčí skupina publicistiky - náboženské vysílání
Spustit audio