Jiří Štěpnička je vlastně Samec s anglickými kořeny
Jiří Štěpnička se narodil v Londýně 10. dubna 1947. Díky tomu má anglické občanství. V rodném listě však má zapsáno po otci jméno Jiří Samec. Při křtu získal hned pět jmen: Jiří, Jan, Jaroslav, Martin a Otto. Herectví má v genech. Jeho matkou byla slavná prvorepubliková hvězda, herečka Jiřina Štěpničková a jeho otcem akademický malíř Jan Samec.
V roce 1969 absolvoval Akademii múzických umění v Praze, ale plánoval, že po roce hraní půjde studovat kameru na FAMU. Po studiích působil tři roky v Divadle Vítězného února (nynější Klicperovo divadlo) v Hradci Králové, kde hrál například Lilioma v Baladě od kolotoče, titulního Oidipa vladaře, Kristiána v Cyranovi z Bergeracu, Dudleye v Minutách na hodinách. Z Hradce pak přešel na další tři roky do Státního divadla v Brně (např. role: Topůrko ve Zbojnících a žandárech, Romeo v Romeovi a Julii, Vít v Kutnohorských havířích a další). Před vyhazovem z Brna jej na jedné schůzi zachránil Svatopluk Skopal.
„Herectví je hrozně únavná, vyčerpávající a obtěžující potvora. Já tu profesi do jisté míry nenávidím, protože vám přinese mnohem více ponížení a trápení než radosti,“ říká.
Od roku 1975 je členem činohry Národního divadla v Praze, kde ztvárnil téměř stovku postav. Za roli v Divadle Kolowrat v inscenaci Blackbird byl oceněn Cenou Thálie. A uvažoval Jiří Štěpnička o odchodu z Národního divadla? „Byly doby různé i hrůzné, nepříjemné situace i pokoření, ale vždycky jsem si řekl, že jsem Národnímu divadlu odevzdal tolik práce, že i kdybych pár let kolem toho divadla jen chodil a bral za to peníze, tak bych neměl špatné svědomí. Ano, mnozí kolegové, i slavní, tady lidově řečeno práskli dveřmi a mysleli si, že se stane bůhvíco, a ono se nic nestalo. To jsem měl také vždycky na mysli, a tak jsem o odchodu nikdy intenzivně neuvažoval.“
„Odmítat role mě naučil Gottwald,“ naráží na své účinkování ve stejnojmenném televizním seriálu, které je pro něj dodnes noční můrou. „Zvažoval jsem pro a proti, když to odmítnu. Určitě by mě nezastřelili, byla by to jen smrt profesionální. Rozhodl jsem se tehdy, jak jsem se rozhodl, a rozhodl jsem se blbě. Díky tomu jsem se naučil říkat ne.“
Se svou slavnou matkou se na jevišti ani před kamerou nikdy nesetkal. „Nikdy jsem to nechtěl, protože jsem měl z mámy neuvěřitelný respekt.“
Významné je působení Jiřího Štěpničky v oblasti dabingu, kde se uplatňuje od 80. let. Pravidelně dabuje například Harrisona Forda, Michaela Douglase nebo Stevena Seagala. V roce 2002 dostal Jiří Štěpnička Cenu Františka Filipovského za nadabování komedie Po čem ženy touží.
Volný čas tráví nejraději na chalupě uprostřed přírody. Zahrádka je doménou jeho ženy, předtím jeho maminky, která tvrdila, že do země zarývá své starosti. A do čeho zarývá starosti Jiří Štěpnička? „Divadlo je nehmatatelné, potřebuji tedy rukama udělat něco hmatatelného, třeba kamennou zeď nebo dřevěná vrata, opravit stodolu, prostě něco, na co si můžu sáhnout.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
