Jsem ráda za tatínky u porodu. I když ne každý vydrží do konce, říká primářka ze slánské porodnice

Porodnictví se Markéta Matoušková věnuje už skoro třicet let. Za tu dobu udělalo podle jejích slov obrovský skok. „Když jsem začínala, vůbec nepřipadalo v úvahu, že by si rodičky mohly svůj porod naplánovat. Připnuly se na pásy, musely ležet, přísně se dodržovala nařízení lékaře. Dokonce se v prostorách porodního sálu mohlo tehdy kouřit,“ vzpomíná lékařka.

Dnes mohou nastávající maminky využít řadu možností, jak si před porodem co nejvíc ulevit od bolesti a jak samotný porod co nejlépe zvládnout. „U nás v porodnici mohou využít alternativní porodní sálek, kde je polohovatelný gauč se spoustou polštářů. Máme tam velký balón, na kterém mohou sedět. Máme tam žebřiny, kde se mohou vyvěsit. Je tam i bazének, který jim napustíme teplou vodou. A nabízíme i napářky, což je směs bylinek rozmíchaných v horké vodě. Žena si nad ně sedne na speciální stoličku a díky nim se lépe uvolní a otevřou porodní cesty.“

Markéta Matoušková|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Většina žen chce dnes rodit co možná nejvíc přirozeně. A ve slánské porodnici je v tom maximálně podporují. „Protože porod je přirozený proces. A pokud je všechno v pořádku, tak je nejlepší, když do něj prakticky nezasahujeme. Poslední dobou je trend, že ženy tím porodem provázejí porodní asistentky, které s nimi absolvují třeba i předporodní kurzy a přípravy. Potom s nimi porodí a pak je ještě sledují a pomáhají jim v době šestinedělí,“ popisuje Markéta Matoušková.

Pořád mě to dojímá

Za skvělé považuje i to, že mohou být dnes u porodu i tatínkové. „Někdy je to opravdu dojemné a jindy to přináší i veselé příhody, když nám nějaký ten tatínek na sále omdlí. A pak se stává i to, že někteří tatínkové nechtějí být u samotného porodu, ale jenom při té přípravě před ním. Nakonec si to ale rozmyslí a zůstanou,“ usmívá se primářka. Nejkrásnější je podle ní sledovat první reakce čerstvých rodičů. Nejhezčí jsou slzy štěstí, za které se už ani muži dnes nestydí.

I po mnoha letech na porodním sále a po množství dětí přivedených na svět, považuje okamžik zrození za malý zázrak. „Stále to tak cítím. Jsem tak trochu plačka, takže mě to pořád dojímá,“ přiznává lékařka. Když všechno hezky probíhá a porod se povede, bývají podle ní velké emoce i mezi samotnými zdravotníky.

Jak se ona sama dívá na domácí porody, co si myslí o narůstajícím trendu ambulantního porodu, kdy maminka odchází s miminkem z porodnice do dvaceti čtyř hodin, a zda se jí někdy povedlo nechtěně vyzradit pohlaví dítěte rodičům, kteří to nechtěli vědět, se dozvíte při poslechu celého pořadu.