Na pólu chladu jsme spali ve stanu v mínus padesáti. Místní nechápali, říká polárník Václav Sůra
Někomu je zima už při pár stupních nad nulou. Jiný o zimě mluví, až když začne mrznout. Ale je potřeba, aby bylo alespoň mínus třicet stupňů, aby je cestovatel a polárník Václav Sůra považoval za důstojný mráz. Takovou teplotu bylo totiž možné nastavit ve velkokapacitním mrazicím boxu jednoho potravinového řetězce v Jirnech u Prahy, odkud Václav Sůra pochází. A právě tam začal chodit testovat polárnické vybavení.
První polární výprava ho v roce 1997 zavedla na Špicberky, kam se vydal s Miroslavem Jakešem. „Byl to pro mě hrdina, protože jako úplně první Čech došel na severní pól. On se stal mým prvním polárnickým učitelem, hodně mě toho naučil,“ říká Václav Sůra.
Potom přešel dvakrát Grónsko, jednou dokonce se svojí tehdy teprve devítiletou dcerou. A v roce 2005 se poprvé vydal na severní pól. „Výprava na severní pól je o sto procent těžší než na jižní pól. Jdete totiž po zamrzlém moři. Jednak je to v daleko nižších teplotách, jednak je tam obrovská vlhkost. Díky tomu je tam mráz, který vám zalézá doslova až do morku kostí,“ popisuje polárník.
Navíc ho cestou potkala hodně nepříjemná záležitost. Probořil se pod ním led. „Když se vám to stane, jste na to v první chvíli sám, nikdo vám nemůže přijít na pomoc. Protože buď by se taky propadnul, nebo by vám tu situaci zhoršil,“ vysvětluje Václav Sůra. V ten moment byla teplota vzduchu mínus 35 stupňů Celsia a slaná voda měla kolem mínus jednoho stupně. „A to už je vám opravdu zima,“ usmívá se polárník.
Na Bajkale jsem si myslel, že umřeme
Opravdovou výzvou pro něj byl přechod zamrzlého jezera Bajkal v roce 2010. „Předtím ho žádný Čech nepřešel. To jezero má na délku nějakých 680 až 700 kilometrů. Je to ohromná vodní plocha se sladkovodním ledem. Navíc je Bajkal specifický tím, že jsou tam zemětřesení. Je to zatopený tektonický zlom. A to jezero je jako obrovský reproduktor. Když na to dojde, je to neuvěřitelný hluk. Kromě toho to v tu chvíli vyhazuje do vzduchu metr tlusté kry,“ přibližuje Václav Sůra. „V jeden moment jsem byl přesvědčený, že tam umřeme, že se pod námi to jezero otevře a ty kry nás rozdrtí.“
O pár let později se podíval i na nejchladnější trvale obydlené místo na Zemi, tak zvaný pól chladu, který se nachází na Sibiři v republice Sacha. Češi ji podle hlavního města nazývají Jakutsko. Zimní mrazy tam dosahují hranice mínus 70 stupňů Celsia. „Když jsme tam dorazili a zeptali se místních, kde si tam můžeme postavit stan, nevěřícně kroutili hlavami. Že přece nemůžeme spát venku, když je tam mínus padesát,“ vzpomíná polárník.
A proč tak miluje polární oblasti? „Protože tam to měří všem stejně. Ať jste bohatej nebo chudej. Příroda to nerozlišuje,“ uzavírá Václav Sůra.
Proč mu při výpravě na Špicberky zamrzlo oko, zda je možné při padesáti stupních pod nulou vůbec usnout a co dokáže polárníka ve spacáku příjemně zahřát, se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
