Kamennému slůněti na Králickém Sněžníku je už přes osmdesát let

6. srpen 2015
Kamenné slůně na Kralickém Sněžníku

Kdo se vydá na pěší túru k vrcholu Králického Sněžníku ve Východních Čechách, snad si ani nemůže nevšimnout výjimečné sochy. Kamenná plastika slona působí pod vrcholem Králického Sněžníku, ve více než třinácti set metrové výšce, tak trochu exoticky. A nese stopy drsného podnebí. Jak by také ne, vždyť do kraje pod sebou shlíží už přes osmdesát let.

Socha slona se stala symbolem Králického Sněžníku. O její historii ale existuje velmi málo dochovaných materiálů. Vznik plastiky souvisí s existencí tzv. Lichtenštejnovy chaty, ze které dnes zbyla jen hromada suti.

Od roku 1922 v ní působil hoteliér Oskar Gutwinski, bývalý zubní lékař ze Šumperka. Byl to nejen velký znalec hor a propagátor lyžování, ale také osvícený člověk. Jeho horský hotel se stal centrem turistiky a zároveň centrem kulturního a společenského života. V chatě se scházela skupina mladých umělců a literátů, v čele se šumperským rodákem Kurtem Halleggerem, členem pokrokové skupiny Pražská secese, která se pokoušela na kulturním poli sblížit Čechy a Němce v Československu.

Turisté u kamenného slůněte na Kralickém Sněžníku

Při svých setkáních a večerních posezeních si umělci oblíbili tehdy populární melodickou píseň „V ještědském údolí kvete šeřík“ (In Jeschental da blüht der Flieder). A právě podle ní si dala skupina název „Jescher“ a jako svůj symbol si vybrala šeřík. Později ale svůj nápad umělci poopravili - proč mluvit o Ještědu, když se scházejí na Králickém Sněžníku? Při nějaké příležitosti si všimli, že když kýchá slon, zní to jako „ješ“. Jméno si tedy ponechali, ale nadále ho odvozovali od kýchání slona. Toho přijali jako svůj symbol a vítali se pozdravem „ješ“.

U sochy slona se lidé mohou dokonce i vzít

V roce 1932 se slavilo desáté výročí vzniku skupiny „Jescher“. A právě při této příležitosti vznikla socha slona. Autorem návrhu byla sochařka Amei Halleggerová, realizaci provedla kamenická firma Förster ve Zlatých Horách.

Rozcestník u pramene Moravy

V časech poválečných Lichtenštejnova chata chátrala a nakonec byla v roce 1971 stržena, takže socha slůněte je dnes už jedinou připomínkou prvorepublikové turistické éry na Králickém Sněžníku. Za celou dobu své existence si slůně získalo přízeň turistů a stalo se asi nejčastějším motivem pohlednic ze Sněžníku. V poslední době se ale stále častěji objevuje i na svatebních fotografiích, protože u slona se konají dokonce svatební obřady.

Slon shlíží směrem ke Starému Městu pod Sněžníkem a Hanušovické vrchovině. Dobře viditelné jsou hřebeny Hrubého Jeseníku. Jižním směrem se klene rameno Podbělského hřbetu, Slamník s lyžařskými sjezdovkami a obcí Dolní Morava.

Cesta od slona k pramenu Moravy

Více západním směrem se nachází Malosněžnický hřbet s horou Klepáč. Ta má ovšem v polštině trefnější název „Trójmorski Wierch“, protože vody odtud stékají do tří moří - Baltského, Severního a Černého. Přibližně dvě stě metrů od sochy slona, směrem k vrcholu Králického Sněžníku, vyvěrá ze země pramen řeky Moravy, v nadmořské výšce 1.380 metrů.

Pohoří Králického Sněžníku patří k atraktivním turistickým cílům. I když se počty návštěvníků rok od roku zvyšují, na lesních cestách nepotkáte rozhodně tolik turistů jako třeba v Krkonoších. Národní přírodní rezervace Králický Sněžník letos oslaví 25 let existence.

Pramen Moravy

Můžete se v ní setkat s přísně chráněnými a ohroženými druhy rostlin i zvířat. Roste tu například pětiprstka žežulník, endemický poddruh prvosenky vyšší nebo zvonek vousatý. Na místech pod vrcholem Králického Sněžníku roste uměle vysazená kosodřevina. Na horách se můžete setkat s nepůvodním kamzíkem horským, který sem nejčastěji migruje z Jeseníků. A když budete mít štěstí, spatříte i motýly, kteří se jinak vyskytují jen na Kamčatce.