Když jste u něčeho, co je největší na světě, vtáhne vás to dovnitř, říká jezdec Rallye Dakar Martin Macík
Martin Macík si poprvé sednul do kabiny kamionu ve třinácti letech. Když pak jeho otec přivezl domů Liazku, kterou doslova vytáhl z kopřiv, začali s ní společně jezdit a zjišťovat, jak vlastně takový kamion funguje. Martin Macík starší se na start závodu Rallye Dakar postavil v roce 2003 a jeho syn byl samozřejmě u toho. Pak jednoho dne převzal po otci štafetu a nakonec si dojel pro vítězství. Letos už podruhé.
Rodina ze Sedlčan je součástí Dakaru už řadu let. Martin Macík junior se do této chvíle závodu zúčastnil třináctkrát. Dvakrát coby navigátor, jedenáctkrát v roli pilota kamionu. „I když jsem měl tátu jako svůj vzor, nebylo to tak, že bych si řekl, že budu dělat to, co on,“ říká Martin Macík. „Když jsem chtěl jet na Dakar s ním, řekl mi: nejdřív vysoká škola. Teprve potom můžeš jet.“ A tak vystudoval a poprvé stanul na startu slavného závodu jako navigátor Vlasty Vildmana.
Dneska věří, že ho tak táta chtěl k Dakaru dostat. „Když se ocitnete u něčeho, co je největší na světě, tak vás to na jednu stranu semele, ale na druhou stranu úplně vtáhne dovnitř. Stanete se toho součástí,“ vzpomíná jezdec. Díky této první zkušenosti získal řadu nových dovedností, které ho posunuly dál. „Tohle je něco, co vás opravdu utuží.“
Když se potom do závodního kamionu posadil v roli řidiče, měl největší respekt z písečných dun. „Na začátku se těch dun bojí každý. A kdo říká, že ne, tak kecá,“ říká s úsměvem Martin Macík. Jízda v dunách se podle jeho slov natrénovat nedá. „Trénink vypadá tak, že absolvujete různé závody. Potřebujete zkrátka zkušenosti. Ty vás naučí rozeznávat, jak se písek chová. Jak se chová na návětrné straně, jak na závětrné straně, jak se chová, když je zima, nebo naopak teplo. Co dělá pod pneumatikami.“
Při závodě nesmíte zastavit
Závodní kamion váží podle jeho slov přibližně deset tun. Na výšku měří přes tři metry, na šířku má dva a půl metru a dlouhý je sedm metrů. „A s tím musíte celou dobu pracovat. V podstatě nesmíte zastavit, je třeba využívat momentu a pořád musíte vědět, kam jedete,“ popisuje jezdec.
Když si pak po několikadenních závodech s velkým strojem v těžkém terénu sedne za volant jakéhokoli osobního auta, připadá si prý jako v luxusní limuzíně. „Je to paráda, Řadí to, neřve to, nebouchá to, nedrncá to, sedačka je krásně měkká, nebolí z ní zadek,“ směje se Martin Macík.
O letošním závodě Rallye Dakar se říká, že byl nejtěžším ročníkem. „Já si to nemyslím. Srovnat se dá rozhodně s tím předešlým. Oba byly extrémně náročné. Ale podle mě není možné porovnávat Dakar před třiceti lety se současnými závody. To prostě nejde,“ uzavírá Martin Macík.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
