Medobraní aneb včelařovy žně. Vytáčení medu je pro včelaře vrcholem sezony
Pokud je jen trochu slušné počasí, je červen požehnaný měsíc pro včely – je dostatek nektaru i pylu, začíná se objevovat medovice. Včely se musí činit a činit se musí i včelař. Nastává medobraní.
Technické vybavení není nijak složité – stačí medomet (mechanické zařízení na vytáčení medu z plástů), vidlička na odvíčkování plástů, nádoba na vytočený med (dnes obvykle plastová nádoba s vypouštěcím ventilem) a včelařské síto. To zachytí částečky vosku, které se při vytáčení do medu dostaly.
Základním požadavkem je čistota prostředí a způsob skladování. Med je hygroskopický, to znamená, že nabírá vlhkost z prostředí. Měl by být uskladněný v uzavřených sklenicích, v suchu, chladu a tmě.
Včelař má ještě do slunovratu čas instalovat mezistěny, aby včely mohly stavět nové plásty. Po slunovratu už pud stavění nového díla ustává, včely se soustřeďují na vytvoření zásob a přezimování.
Čtěte také
A protože včelař jim část jejich práce odebere, musí se postarat o náhradu. Koncem července nebo začátkem srpna už začíná zakrmovat medem a cukerným roztokem. Na jedno včelstvo se počítá 12 až 15 kg cukru, to jim umožní přežít zimu.
Celoročně se kontroluje zdravotní stav včelstev – už desítky let trápí české včely a včelaře varroáza. Nemoc způsobuje roztoč, který napadá zavíčkované plody i dospělé včely a dokáže včelstvo úplně zdecimovat. Pokud včelař objeví tohoto roztoče, nasazuje se léčba.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
