Miluše Šplechtová: Kdyby pro mě Národní nebyla nejvyšší meta, asi bych tam nešla

„Myšlenkami na herectví jsem se ještě tehdy nezabývala. Samozřejmě jsem chodila do Lidové školy umění, chodila jsem na klavír, chodila jsem recitovat na různé soutěže. No a asi ve čtrnácti letech, když jsem chodila do dramatického kroužku, jsem zkusila zkoušky na konzervatoř s tím, že jestli to nevyjde, tak že se dám na učitelskou dráhu, po vzoru své maminky.“

Před kamerou se poprvé objevila ještě během studentských let, kdy byla obsazena do slovenského filmu Tetované časom z roku 1975. Výraznější roli získala až v roce 1979, kdy ztvárnila mladou maminku ve filmu Věry Chytilové Panelstory aneb Jak se rodí sídliště.

Miluše Šplechtová|foto: Matěj Baťha, Creative Commons 3.0 Unported

Studenti konzervatoře ovšem nesmí hrát ve filmech, zákaz dopadl i na Miluši Šplechtovou. Vyloučena byla těsně před absolutoriem. Nakonec ale školu dokončila. První stálé angažmá získala v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.

„Doby v Ústí nad Labem byly naprosto neopakovatelné. Přála bych každému herci, aby si takové generační divadlo prožil. Trávili jsme celé dny spolu. Dopoledne jsme zkoušeli, odpoledne debatovali v hospodě o divadle, večer spolu hráli a pak se sešli v klubu. Bylo nás v souboru třináct, všichni mladí a fascinovaní divadlem. Přišla jsem tam ve dvaadvaceti letech. Nejstarší člence souboru, Daně Balounové, která hrála babičky a chůvy, tehdy bylo, jako je dnes mně.“

Čtěte také

Šplechtová v Ústí účinkovala například v Komedii masopustu, Hedě Gablerové nebo Čechovových Třech sestrách. Provdala se, měla první dítě. V divadle se ale také seznámila s Janem Hrušínským, s kterým si perfektně rozuměla. Není proto překvapením, že jejich vztah brzy přestal být pouze pracovní. Miluše Šplechtová se následně rozvedla a druhým manželem se stal Jan Hrušínský.

Miluše Šplechtová a Daniela Brůhová|foto: Adam Kebrt

V letech 1985 až 1991 hrála v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, po zániku divadla získala smlouvu v činohře Národního divadla. Na prestižních divadelních prknech ztvárnila významné role, mimo jiné se objevila ve hrách Pygmalion nebo Sluha dvou pánů.

„Kdyby Národní pro mě nebyla nejvyšší meta, tak bych tam asi nešla. Tak by to přece herci měli cítit! Dnes je to možná jinak. V Národním divadle působí řada mladých s úplně jiným divadelním viděním a ti to asi zase tak vážně neberou.“

Posledních dvanáct let hraje v Divadelní společnosti Jana Hrušínského v Divadle Na Jezerce. Vidět jsme ji mohli často i v televizi například v seriálu Cesty domů.