Mlýnská strouha patřívala k nejvíc páchnoucím místům v Plzni. Dnes vybízí k procházkám
Dnes je to půvabné a klidné místo v centru města Plzně. Kromě laviček a dalších možností odpočinku a načerpání energie byste tam našli i nejrůznější umělecké prvky a také poeziomat. Místu se jeden čas dokonce říkávalo plzeňské Benátky. Ne vždy to tam ale vypadalo idylicky. Řeč je o plzeňské Mlýnské strouze.
„Mlýnská strouha je zajímavé místo, kde se najde spousta příjemných zákoutí. Začíná u dnešního Pražského mostu, což je krásná kamenná stavba, skoro jako v Praze Karlův most, jen kompaktnější a menší. Ačkoliv se často uvádí starší datace, byl postaven až mezi lety 1700 až 1750. Do té doby tady byla řada jiných mostů, povětšinou dřevěných,“ říká předseda spolku Zestínu Lukáš Houška.
Nejen samotná Mlýnská strouha, ale i její přilehlé okolí zahrnující například Masné krámy, vodárenskou Černou věž nebo Pražskou ulici jako takovou, vypadala v minulosti docela jinak. „V 16. století byly zbourány masné krámy, které do té doby stávaly na náměstí Republiky, a přesunuly se sem, tedy na místo původního příkopu,“ vysvětluje Lukáš Houška.
Maso se v masných krámech nejen prodávalo, ale také zpracovávalo. „Byl to vlastně ten nejsmradlavější podnik ve městě, kde řezníci nejdříve vevnitř zpracovali maso a pak ho prodávali v těch malých obchůdcích, které jsou po straně. Dnes je tam Západočeská galerie, takže to už není tak patrné. Když se ale podíváme přes plot z Pražské ulice, jsou tam dodnes vidět malé portály. Spousta dveří vedle sebe, je jich asi dvanáct. A to jsou právě jednotlivé řeznické krámky.“
Krev tekla přímo do Mlýnské strouhy
Dnes je pro nás jen těžko představitelné, že z tehdejších masných krámů vytékala krev a různé další tekutiny přímo do Mlýnské strouhy. Z té se přitom brala pitná voda. Součástí byla vodárenská věž v Pražské ulici, které se dnes říká Černá. Ta byla postavena na počátku 16. století. „K věži patří takový bílý dům s velkým mlýnským kolem uvnitř, skrz které se čerpala voda nahoru do Černé věže, kde byla velká nádrž a z té se voda rozvážela do kašen ve městě,“ dodává Lukáš Houška. Toto mlýnské kolo mohou dodnes vidět návštěvníci Plzeňského historického podzemí.
V Mlýnské strouze je k vidění také jediný plzeňský dochovaný bastion. „Jedná se o předsunutou barokní pevnůstku před hradbami města. Tento byl postaven po třicetileté válce a jeho výstavbu pravděpodobně zahájil dobyvatel Plzně Mansfeld. Vidíme tam takovou vpusť, která vedla do náhonu na Panský mlýn. Ten byl součástí města už od středověku a zajišťoval městu potraviny. Od tohoto mlýna pochází název Mlýnská strouha,“ uzavírá Lukáš Houška.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
