Moderní kostel svatého Karla Boromejského v Písku má neobvyklý půdorys ve tvaru šesticípé hvězdy
Hradiště je jedna z rostoucích čtvrtí jihočeského města Písku. Kdysi na jeho katastru stály keltské mohyly, okolní pole obhospodařoval Jan Cimbura ze stejnojmenného románu Jindřicha Šimona Baara a ještě za první republiky to byla vesnice s pětašedesáti domy. Dnes jeho podstatnou část tvoří panelové sídliště. Ovšem hned v jeho sousedství stojí velice originální stavba - moderní kostel svatého Karla Boromejského.
Jde o zatím jediný katolický kostel na jihu Čech, který byl postaven po roce 1989. Jeho podobu navrhl písecký architekt Pavel Veřtát, který pro něj zvolil neobvyklý půdorys šesticípé hvězdy.
Samotný vznik kostela byl poměrně kuriózní. Když se po pádu komunismu stal píseckým farářem Josef Jiran, který se vrátil z emigrace z Německa, navštívil ho bývalý farník Karl Eckert z Wilhelmsfeldu u Heidelbergu. Toho zaujalo rozvíjející se písecké předměstí Hradiště natolik, že se rozhodl z vlastní kapsy zaplatit stavbu tamního kostela. Pozemky pro stavbu věnovaly místní obyvatelky a základní kámen byl požehnán v dubnu roku 2000. Stavba byla dokončena v rekordním čase, svému účelu začala sloužit už v listopadu téhož roku.
Mobiliář kostela je minimalistický. V kněžišti je umístěna drobná dřevěná plastika Panny Marie věnovaná děkanem Jiranem. V lodi je po levé straně zavěšen na plátně malovaný obraz patrona kostela sv. Karla Boromejského, vytvořený roku 2000 pražským malířem, rodákem z Vysočiny, Ottou Slunéčkem. Naproti němu, na pravou stranu kostelíka, byla o čtyři roky později umístěna dvoudílná reliéfní plastika Vzkříšení Lazara vytvořená na sklonku devadesátých let známým sochařem Karlem Stádníkem.
Písecký Kostel sv. Karla Boromejského, stojící v Cihlářské ulici, je možné navštívit každou středu odpoledne, kdy se v něm konají bohoslužby.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
