Muzeum dřevěného porculánu v Držkové představuje v dobových prostorách valašskou dřevovýrobu
Počátky soukromého Muzea dřevěného porculánu v Držkové ve Zlínském kraji spadají do roku 2009, kdy se jeho zakladateli Lubomíru Marušákovi podařilo získat první předměty, týkající se místní dřevovýroby. Po nějakém čase už jich bylo tolik, že se rozhodl postavit pro ně první stavbu. Tou byla kopie roubené zvonice z Vlčkové.
Její původní podoba se zachovala jen na jednoduché kresbě. Na spoje roubení použil základní tesařský čep, rybinu. A začal ručně vyrábět také první šindele. Celá střecha byla hotová v říjnu 2009.
Stísněné prostory zvonice ale brzy přestaly stačit, a tak Lubomír Marušák vybudoval větší, v podobě salašnické koliby. Se stavbou mu pomohl jeho otec. Stavba šla dobře, až došlo na střechu. Představte si, že k pokrytí koliby bylo potřeba 1 500 kusů šindelů. Proto byla dokončena až na jaře 2011. Slavnostního otevření se dočkala 25. června 2011 za bohaté účasti místních i přespolních.
V muzeu je k vidění expozice věnovaná podomácké výrobě dřevěného nářadí a náčiní. Je tam všechno ze dřeva – hrabě, vidle, kosiska, sáně, lyžařské hůlky nebo i lyže. U stropu je zavěšená velká celodřevěná cedule z období protektorátu, dochované je i staré obecní pečetidlo s ještě chybným německým přepisem „Představenstvo obce Dršťkové“. Největším klenotem je pak volský roh, který v Držkové sloužíval ponocným.
Expozice představuje všechna řemesla pracující se dřevem, v Držkové fungoval kolář, několik bednářů, výrobci lopat. Dřevěné lopaty z jednoho kusu bukového dřeva se prý nikde jinde nevyráběly, protože to neuměli, ale také na to neměli tak kvalitní materiál.
Jak se na Valašsku vařily trnky
V areálu muzea přibyla nedávno ještě jedna stavba. Je to také dřevěná koliba a v ní expozice věnovaná zpracování ovoce na Valašsku. To býval kdysi skutečný fenomén. Všechny stráně byly osázené ovocnými stromy. Ovoce se uchovávalo třemi základními způsoby – sušením, pálením a vařením na povidla.
V expozici jsou tak k vidění předměty, které dokumentují všechny tři způsoby. Prvním způsobem bylo sušení. V Držkové bývalo až 18 sušíren ovoce. Dodnes se dochovala pouze jedna, ale byla přestavěná na chatu. Je tam velký dřevěný rošt, říká se mu lésa, na kterém se sušilo ovoce.
Druhým způsobem zpracování bylo vaření. Perlou expozice je masivní kotel s původní měděnou kotlinou z Držkové. Zachoval se i s původní aparaturou a dřevěným žebříkem, na kterém většinou seděli dva chlapi. Ti museli po celou dobu vaření na žebříku sedět a točit kličkou a ovoce míchat. Celé vaření trvalo mezi osmi a deseti hodinami.
Třetím způsobem zpracování ovoce na Valašsku bylo pálení. V muzeu je vystaveno celkem pět lidových Páleniček. Sehnat je prý nebylo vůbec snadné. Lidé se jich jenom neradi zbavují, protože se stále ještě hodí.
Objednat se na prohlídku Muzea dřevěného porculánu v Držkové je možné na e-mailové adrese jeho zakladatele lubomir.marusak@seznam.cz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
