Nedaleko šumavské Kvildy stojí v lese pomníček připomínající dramatické události nedávné historie

Tragédie, které se v hlubokých lesích v minulém století odehrály, připomínají zbytky staveb v dnes nepropustných lesích. A posledních deset let také pomníček s věnováním Čechům a Němcům, kteří s nasazením života pomáhali svobodomyslným občanům opustit totalitním režimem sevřenou vlast.

Dnes patří nejvýše položená obec v Česku, šumavská Kvilda, k vyhledávaným turistickým cílům. V zimní i letní turistické sezóně se počet lidí ve vesnici díky návštěvníkům zněkolikanásobuje. Láká je sem okolní divoká příroda. Kraj byl ale hodně divoký i v minulosti, i když ani ne tak kvůli lesům, jako spíš kvůli lidem.

Za druhé světové války se do odlehlých šumavských hvozdů u Kvildy nastěhovala továrna na komponenty pro proudová letadla. Její vybudování a chod pomáhali nedobrovolně udržovat váleční zajatci, pro které bylo zřízeno několik malých koncentračních táborů. Proto bylo ke konci války okolí Kvildy bombardováno.

A došlo zde i k přestřelce mezi německými ozbrojenci a americkou armádou, která celé území obsadila. Klid ale nenastal ani po vystěhování původního obyvatelstva. Po komunistickém puči začali v okolí Kvildy přecházet hranice do Bavorska za pomoci převaděčů lidé prchající před novým režimem.

Stezku, která sloužila k převádění lidí, nazvala Státní bezpečnost Kanál 54. Začínala nedaleko Vimperku a končila na druhé straně hranice, ve Finsterau. Nejslabším místem celé trasy byl můstek přes Teplou Vltavu, poblíž kvildské osady Františkov. Kousek od něj se totiž tyčí skála Pivní hrnec s turistickou vyhlídkou, ze které si pohraničníci udělali pozorovatelnu. Prchající z ní měli jako na dlani.

V roce 2004 byl nedaleko můstku vztyčen malý pomníček, připomínající osudy uprchlíků i převaděčů. Zajímavostí je, že někde v jeho blízkosti nejspíš bude i zasypaný vchod do německé podzemní továrny na letadla. Ten ale na své odkrytí stále čeká.