Pravčická brána je unikátní krasavice Českého Švýcarska
Pravčickou bránu najdeme v Českém Švýcarsku na severu Čech. Jde o největší přirozenou skalní bránu v Evropě. Její krásu dávají tušit už i jenom fotografie. Ovšem vlastnímu pohledu a pocitu na místě se žádný snímek nevyrovná.
A jako u každé krasavice je třeba dodat i její míry: výška 16 metrů, rozpětí 27 metrů a tloušťka skalního mostu v nejužším místě zhruba dva a půl metru. Za 150 let turistického „prošlapávání“, kdy ještě byl na vrchol brány povolený vstup, z ní ubyla vrstva skoro 50 centimetrů, a tak se od roku 1982 na vrchní oblouk chodit nesmí. Ostatně stejně je na ni nejlepší pohled z protější vyhlídky.
Historie Pravčické brány
Zdejší pískovce se začaly usazovat před 90 miliony let, stopy po lidech jsou staré přibližně 15 tisíc let. A jak říká Václav Sojka, fotograf a pracovník Národního parku České Švýcarsko, dá se předpokládat, že naši dávní předci vnímali podivuhodný pískovcový útvar jako ženský symbol a sousední Malý Pravčický kužel jako symbol mužský.
Turistický ruch tu začal kvést už na počátku 19. století. Původní malou boudičku, výčep s občerstvením, vystřídalo v roce 1882 honosné, dodnes fungující Sokolí hnízdo – jeden z nejstarších výletních hostinců u nás.
Zajímavý je i původ názvu brány. Na konci 18. století se objevil název Prebischtor, tedy Prebischova brána, podle poustevníka, který tam údajně přebýval. V češtině se užívaly různé varianty: Prebišská brána, Prebištor, dokonce Přebičská brána a další. Až v roce 1924 se na základě výnosu tehdejšího Ministerstva školství a národní osvěty začal užívat název Pravčická brána.
Pískovcové skály lákají i horolezce
Existuje záznam, který dokládá, že v roce 1836 dorazilo na Pravčickou bránu 1 163 poutníků. Jen pro srovnání, dnes tudy ročně projde na 180 tisíc návštěvníků. Narůstající cestovní ruch poskytl řadě místních lidí obživu. Poutníci si mohli najmout průvodce, k cestě nahoru sloužili i koně a dámy braly zavděk nosítky, stálo to jeden zlatý a třicet krejcarů. Kvetla zde i hostinská živnost, výroba a prodej suvenýrů.
Zdejší pískovce zároveň vybízejí i k horolezení. Zpočátku se tak ovšem dělo dost surovým stylem. To potvrzuje i pracovník Národního parku České Švýcarsko Tomáš Salov. Podle jeho slov si „horolezci“ do skal vytesávali schůdky. Naštěstí brzy zvítězil zdravý rozum a zrodilo se tu tak zvané „etické lezení“ – tedy výstupy s minimálním poškozením skal.
Na závěr se sluší podotknout, že Pravčická brána je velkým divem přírody a rozhodně stojí za to naplánovat si k ní výlet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
