S Boušínskou lávkou přes Úpu si pohrávají živly. Díky lidem ale stále funguje
Dřevěná lávka pod Boušínem spojuje dva katastry – Červený Kostelec a Slatinu nad Úpou. Od poloviny 19. století ji využívají lidé z okolních vesnic. Chodívali přes ni lidé do boušínského kostela i děti do školy, ale také turisté obdivující kouzelný kraj Boženy Němcové.
Lávku nechal kolem roku 1860 postavit majitel náchodského panství kníže Schaumburg-Lippe, kterému patřily také rozsáhlé lesy údolí Úpy. Primárně měla lávka pomáhat lesním dělníkům. Spojovala ale Boušín, Slatinu nad Úpou a Mstětín na pravém břehu Úpy s Červeným Kostelcem a okolními obcemi na břehu levém. Rychle si proto našla oblibu mezi lidmi, kteří si krátili cestu například do Boušínského kostela. Dřevěná lávka vydržela téměř 100 let.
Povodně a vichřice
Místní obyvatelé ještě pamatují lávku, kterou v roce 1948 poničila rozsáhlá povodeň a poté se dočkala velké opravy. Zub času ale neúprosně hlodal a koncem 90. let minulého století už byla stavba natolik zchátralá, že se po ní nedalo bezpečně projít.
Okolní obce se proto sdružily, sehnaly peníze a spolu s Lesy ČR postavily lávku novou, roubenou, dokonalou ruční práci podle původní dokumentace. Jenže pár let po slavnostním přestřižení pásky spadl na lávku mohutný buk z okolní stráně. Znovu se tedy opravila, ale za další dva roky ji zdemolovala vichřice Emma.
Ani tato tragédie z roku 2008 ale stavitele neodradila, a tak se lávka znovu hodila do gala, tentokrát i se zastřešením, zvýšenými pilíři a schůdky, které fungují jako bariéra na neohleduplné motorkáře.
Lávka spojuje katastry i lidská srdce
Cestu přes řeku už nevyužívají jen místní. Půvabné okolí s lužními lesy navštěvují hojně cyklisté a turisté. Jde o významnou křižovatku, kde se po značených cestách můžete vydat ke kostelu v Boušíně (mariánské poutní místo), po Justýnčině stezce, do Havlovic, do Ratibořic a na další místa. Nebo se stačí na lávce zastavit a chvíli poslouchat šumění řeky a meditovat o životě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
