V Prachaticích se dobře žije nejen lidem, ale i ptákům. Mladí přírodovědci se o ně vzorně starají

Ornitologie, čili věda zabývající se studiem ptáků a jejich životem, má v Prachaticích velkou tradici. V minulém století totiž ve městě působily dvě výrazné osobnosti, učitel Aleš Záveský a inspektor životního prostředí Bohuslav Nauš. Oba se věnovali ekologické výchově a vychovali si řadu následovníků.

Na jejich práci navazuje v současnosti několik prachatických institucí, včetně Domu dětí a mládeže. V něm působí hned tři přírodovědné kroužky, jejichž členové se mimo jiné starají o ptactvo ve městě.

V Prachaticích tak najdete nejen krmítka a ptačí budky, ale i některé kuriozity, spojené se životem opeřenců. Patří mezi ně i tak zvaná ptačí kovárna. Tu si vytváří strakapoudi, kterým slouží nikoliv ke kutí železa, ale k dobývání potravy.

Potrava strakapouda velkého je totiž složena jak z rostlinné, tak živočišné složky. Tu živočišnou tvoří především podkorní hmyz, který musí strakapoud z kmene stromu vytesat. Při takové práci buší do kmene zobákem. Jednotlivé údery jsou od sebe zřetelně oddělené a vzdáleně připomínají kovářské údery.

Rostlinnou složku potravy strakapouda tvoří semena jehličnatých, řidčeji i listnatých stromů či různé plody. Borové nebo smrkové šišky strakapoud utrhne zobákem, odnese je ke štěrbině v kůře nebo do úzké vidlice větví, tam je zaklesne a pak z nich postupně semínka vyzobává. Někdy k tomuto účelu využívá i dutiny, které předtím sám vytesal do kmene stromu. A právě takovému místu se říká kovárna.

Jednu takovou kovárnu najdete nainstalovanou i přímo v Prachaticích. Původně šlo o kus stromu v lese. Nyní je přišroubovaný na stěně budovy, která se nachází na půl cesty mezi Domem dětí a mládeže a koupalištěm Hulák. Vedle ptačí kovárny najdete na stěně stavby i další zajímavosti, jako je hmyzí obydlí, zvané kutilkovník, různá hnízda či druhy dřev.