Jak se slaví Lag baomer

Lag baomer znamená hebrejsky 33. den sedmi týdnů, které dělí svátky Pesach a Šavuot – svátky vysvobození z egyptského otroctví a darování Božího zákona na hoře Sinaj. Celé toto období, které propojuje ideu svobody fyzické se svobodou ducha, se nazývá omer, ale v židovské paměti nijak radostné není. Historicky tento čas provázely persekuce ať již za římského císaře Hadriána ve 2. století či později během křižáckých výprav. V židovských společenstvích je tak omer považován za čas smutku – s jedinou výjimkou; a tou je právě 33. den tohoto období.

Tehdy, jak uvádí Talmud, přestala smrt kosit žáky proslulého rabína Akivy a tento den roku 160 zemřel jeho věhlasný žák rabi Šimon bar Jochaj. Jako učenec významně přispěl k formulování židovských náboženských zákonů, ale především je mu připisováno ústřední dílo židovské mystiky Zohar neboli Záře.

Tradice a legendy představují Šimona bar Jochaje jako divotvorce a vzpomínka na něj i dnes ožívá jako žádná jiná. V biblických dobách Židé putovali v určený sváteční čas do Jeruzaléma, ale v dnešním Izraeli se poutním místem v přesně stanovený den stal především Meron. V tomto městečku na severu Izraele, jehož existence je písemně doložena již z 2. tisíciletí před občanským letopočtem, rabi Šimon bar Jochaj zemřel. V den smrti měl ještě svým žákům vyjevit skrytá Boží tajemství, zavázat je, aby pro něj netruchlili, ale radovali se z odkazu, který zanechal. Připomínka života a vědění velkého mistra pak ve výroční den jeho úmrtí promění Meron v místo vášnivých oslav.

Během roku zde žije kolem tisíce obyvatel, ale o Lag baomer sem doputuje až čtvrt miliónu ortodoxních Židů. V ulicích celý den i noc zpívají, tančí, recitují učencova slova. Jakmile se setmí, rozzáří se v Meronu vatry, které symbolicky připomínají spalující žár i světlo vědění, kterým Šimon bar Jochaj obohatil svět. Obzvláštní pozornosti poutníků se přitom těší komplex budov s ústředním sálem s rabínovou hrobkou. Tradiční Židé věří, že právě zde je Šimon bar Jochaj pochován, a nijak je při tom neruší, že architektura stavby je mnohem pozdějšího data.

Pro ortodoxní Židy zůstává Meron věčnou připomínkou rabína Šimona bar Jochaje, ale v Talmudu se o tomto místě píše jinak. Původně měl být vesnicí s chovem vzácných ovcí, a právě s tím podle některých archeologů souvisí název celého ovčího plemene. Vždyť tomu, který má zvlášť jemnou vlnu, se říká merino.