Na koni začal jezdit, aby se nenudil. Dnes je Marek Pokorný ze Sulic nadějným juniorním jezdcem

Největší audioportál na českém internetu

Marek Pokorný se jezdeckému sportu aktivně věnuje čtyři roky. Za tu dobu už dosáhl řady úspěchů | Foto: Archiv Marka Pokorného

Na koni začal jezdit, aby se nenudil. Dnes je Marek Pokorný ze Sulic nadějným juniorním jezdcem

Marek Pokorný pochází ze Sulic na Praze-východ. Oba jeho rodiče jsou uznávanými jezdci na koních. A i když stáli o to, aby se syn vydal v jejich stopách, do ničeho ho nenutili. Nakonec si ke koním našel cestu sám. V době covidu, kdy se všechno uzavřelo a on se nemohl věnovat judu. Aby se nenudil, znovu si po letech sednul na koně. A pochopil, že je to pro něj to pravé. Za pouhé čtyři roky se stal trojnásobným mistrem České republiky ve všestrannosti.

Hned od začátku věděl, že chce s koňmi závodit. Nejprve začínal s parkurem. Ale postupem času se rozhodl pro všestrannost. Ta zahrnuje tři disciplíny. Parkur, drezúru a cross country. „Ta poslední je nejvíc nebezpečná, ale zároveň je to největší adrenalin. Jsou to v podstatě takové malé dostihy, jenom ten jezdec jede sám. Má tam užší překážky a trať je trochu víc zamotaná. A jede se samozřejmě na čas,“ říká mladý jezdec.

Od doby, co začal závodit, vyzkoušel už několik koní. „Začínal jsem na poníkovi Timovi, což byl takový starší klidný poník. První vlastní poník byl Griffin The Braveheart. Ten byl docela výbušný a já měl zezačátku problém ho zvládnout. Pak byl první velký kůň Hennessy III, se kterým jsem byl na Evropě. A teď jezdím na koni jménem Lancome de Bellerose. I s ním už jsem se kvalifikoval na Evropu,“ vypočítává Marek Pokorný.

S každým koněm si vytváří vztah během tréninků. A potvrzuje, že na každého koně je potřeba jít jinak. „Ve skutečnosti ale svoje koně nijak zvlášť nepodplácím, nejsem moc pamlskový typ,“ usmívá se Marek.

A je pravda, že koně, byť jsou to velká mohutná zvířata, bývají někdy trochu strašpytlové? „Ano, to se stává. Bojí se hlavně věcí, které neznají. Nebo které je překvapí. Ten můj poslední kůň se třeba hodně bál vody. To už jsme ale naštěstí natrénovali a překonali. Ale pořád se bojí holubů,“ dodává s úsměvem mladý jezdec.

Judo jako skvělá průprava

Překvapivé je, že se v amatérském jezdectví pohybuje málo kluků. „V tom útlém věku to tak je, ale když se jde nahoru tou soutěží, tak kluci přibývají. A v tom vrcholovém sportu už je to vyrovnané,“ vysvětluje Marek Pokorný. A zároveň přiznává, že v jeho věku mu větší počet dívek v jezdeckém sportu nevadí.

Na svojí fyzické kondici se snaží pracovat. Občas chodí běhat, čas od času i trochu posilovat. A za skvělou průpravu považuje i několik let strávených na trénincích juda. „Každý jezdec občas z koně spadne. A mě možná i díky judu, kde se mnou pořád házeli na zem, zatím žádný vážný úraz nepotkal.“

Jak svoje koně trénuje, jestli pozná, že je kůň zrovna v nepohodě a co ho na jezdeckém sportu nejvíc baví, se dozvíte při poslechu celého pořadu.