Nově opravený hřbitov na pražských Malvazinkách, jak se slaví Lag baomer a lázeňský antisemitismus

25. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Svitek Tóry, místo původu neznámé, 19. století

Víte, že na pražských Malvazinkách je židovský hřbitov? Proč statisíce Židů za pár dní zamíří do Meronu? A proč kdysi lázeňští hosté posílali domů pohlednice s obrázky Židů?

Smíchovský hřbitov

Starý židovský hřbitov na pražském Josefově zná asi každý. Už méně známé je, že jeden z osmi pražských židovských hřbitovů leží i na Malvazinkách. Pohřbívalo se na něm od začátku minulého století, ale po druhé světové válce a v období komunismu se o něj nikdo příliš nestaral. Díky společnosti Matana v poslední době hřbitov prochází obnovou. Více zjišťovala Daniela Brůhová.

„Židovská obec v Praze je vlastníkem 180 hřbitovů na území Středočeského kraje, kraje Jihočeského a Východočeského, včetně území Prahy, tam máme osm hřbitovů,“ říká vedoucí Správy budov a hřbitovů Mojmír Malý.

Hřbitov na pražských Malvazinkách byl založený v roce 1903. „Tento hřbitov byl tak trochu upozaděný. V loňském roce se nám podařilo získat dotaci od Česko-německého fondu budoucnosti na opravu staticky havarijních náhrobků,“ vysvětluje Malý.

Na Malvazinkách se už nepohřbívá, protože tam není dostatečné zázemí. Je tu ale řada zajímavých náhrobků. „Na první pohled upoutá pozornost hrobka Porgesů z Portheimu, to jsou známí podnikatelé 19. století, kromě toho tam jsou činovníci židovské náboženské obce, umělci, lékaři, duchovní,“ popisuje Malý.

Podle něj se poprvé začal hřbitov systematicky opravovat až v loňském a letošním roce: „Najednou se opravilo 40 náhrobků, teď se práce kvůli nedostatku financí zase zřejmě na nějakou dobu přeruší. A protože tam je přes 400 náhrobků, přičemž každý z nich potřebuje nějakou opravu, tak mi to vychází nejméně na dalších 15 let. Pokud se nestane nějaký zázrak a nepřijde nějaký mecenáš, který by to všechno zaplatil najednou,“ uzavírá Malý.

Co se slaví o svátku Lag baomer

Do malého městečka Meron na severu Izraele zamíří tento týden až čtvrt milionu lidí. Proč právě tam a proč teď? Začne přece svátek Lag ba omer. O tom, proč je to šťastný den uprostřed smutných týdnů, hovoří Leo Pavlát.

„Lag baomer znamená hebrejsky 33. den sedmi týdnů, které dělí svátky Pesach a Šavuot – svátky vysvobození z egyptského otroctví a darování Božího zákona na hoře Sinaj. Historicky tento čas provázely persekuce ať již za římského císaře Hadriána ve 2. století či později během křižáckých výprav. V židovských společenstvích je tak omer považován za čas smutku – s jedinou výjimkou; a tou je právě 33. den tohoto období,“ vysvětluje Pavlát a pokračuje:

„Tehdy, jak uvádí Talmud, přestala smrt kosit žáky proslulého rabína Akivy a tento den roku 160 zemřel jeho věhlasný žák rabi Šimon bar Jochaj. Jako učenec významně přispěl k formulování židovských náboženských zákonů, ale především je mu připisováno ústřední dílo židovské mystiky Zohar neboli Záře.“

Tradice a legendy představují Šimona bar Jochaje jako divotvorce a vzpomínka na něj i dnes ožívá jako žádná jiná. Poutním místem je dodnes severoizraelské městečko Meron, kde rabi Šimon bar Jochaj zemřel.

„Během roku zde žije kolem tisíce obyvatel, ale o Lag baomer sem doputuje až čtvrt milionu ortodoxních Židů. V ulicích celý den i noc zpívají, tančí, recitují učencova slova. Jakmile se setmí, rozzáří se v Meronu vatry, které symbolicky připomínají spalující žár i světlo vědění, kterým Šimon bar Jochaj obohatil svět,“ dodává Leo Pavlát.

Lázeňský antisemitismus v západních Čechách

Otepluje se, uvolňují se protikoronavirová opatření a někteří z vás se možná chystají do lázní. Ty v západních Čechách se těšily velké oblibě u lidí z celé Evropy. Měli je rádi i hosté židovského původu – v některých letech tvořili dokonce většinu návštěvníků. Na přelomu 19. a 20. století ale v lázních vrcholily antisemitské nálady. Jejich viditelným symbolem byly protižidovské pohlednice a suvenýry. O fenoménu tzv. lázeňského antisemitismu natáčela s historičkou umění Evou Janáčovou Leona Matušková.

Pohlednice většinou zpodobňovaly stereotypně vykreslené židovské postavy. Muže s velkým orlím nebo skobovitým nosem, vypouklýma očima a tlustým břichem, v případě východních Židů naopak vyzáblé figury v pomačkaném kaftanu, s pejzy a neforemným kloboukem. Ženy se na dopisnicích objevovaly méně, a když už, tak jako tzv. židovské matrony – bohaté dámy korpulentních tvarů ověšené šperky, samozřejmě s orlím nosem, někdy s bradavicí. Do dnešní doby se dochovalo několik tisíc pohlednic s přibližně dvěma stovkami karikujících námětů.

„Tyhle pohlednice se prodávaly všude, tzn. na kolonádách, v různých obchodech se suvenýry, prodávaly se také různé sošky, dřevěné nebo keramické, pak takové talířky a popelníky, kde bylo zobrazení Židů často dehonestující,“ vysvětluje Eva Janáčová.

Kdo si takový podivný suvenýr z lázní chtěl dovézt? A proč by někdo domů posílal pohlednici s protižidovskou karikaturou? „Když je z druhé strany dochovaný text, tak víme, že to většinou byli Nežidé. Někdy jsou tam ty urážky explicitně: ,zase jsem potkal toho smradlavého Židaʻ. Jsou to doopravdy hnusné urážky vůči Židům, které korespondují s tou vizuální stránkou,“ uvádí Janáčová.

Jedním z opakujících se témat pohlednic byly toalety. „A to proto, že obzvlášť v Mariánských lázních jsou prameny dodnes velmi projímavé, takže téma toalety je tam karikováno až někdy do velice antisemitských poloh, kdy jsou Židé ukázáni jako burziáni, obchodníci, kteří sedí na toaletě, která je symbolem nekalých špinavých obchodů, které takzvaně mají provozovat,“ vysvětluje Janáčová.

Zdá se, že většina židovských návštěvníků je zřejmě tiše tolerovala a nevšímala si jich. „Až v roce 1921 máme vlastně první zprávu jednoho židovského návštěvníka v Karlových Varech, který si stěžuje místní židovské obci, jak je možné, že se něco takového prodává. V té době už existuje Liga proti antisemitismu a kritika antisemitismu už je velmi pokročilá,“ uzavírá Eva Janáčová z Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky.

Magazín o židovském životě moderuje Tomáš Töpfer.

autoři: Tvůrčí skupina publicistiky - náboženské vysílání , Leo Pavlát
Spustit audio