Poctivé koblize málokdo odolá. Buclatá dobrota se smažila už v 17. století

Kouzlo smažených koulí objevili už staří Římané. Kulatému pečivu říkali globuli

Koblihy patří mezi tradiční smažené pochoutky, které sice nejsou moc zdravé, ale málokdo jim odolá. Jejich výroba není složitá. Postačí mouka, žloutky, sůl, trochu cukru a samozřejmě droždí a tuk na smažení. Znáte jejich historii?

Kouzlo smažených koulí objevili už staří Římané. Kulatému pečivu říkali globuli, což znamená kulička. U nás jsou koblihy spojené s Rakousko-Uherskem. Poprvé měla pochoutku údajně usmažit pekařka Cäcilie Krapf ve Vídni, v době masopustu. Psal se rok 1690. Proto se prý koblihám říká v Německu krapfen, na památku své tvůrkyně.

Koblihy v podobě dělových koulí

Velmi známý je příběh jednoho berlínského cukráře. V roce 1750 prý pekl koblihy vojákům ve válce. A protože sám ve válce sloužil a střílel z kanónu, napadlo ho péct sladké pochoutky ve tvaru dělových koulí.

Bez marmelády by ale ani taková dělová koule nebyla dokonalá. Typická a tradiční je meruňková náplň.

Jak dostat marmeládu do koblihy

Při průmyslové výrobě se marmeláda v přesně daném množství vpichuje v samotném závěru do usmažené koblihy. Běžné hospodyně ale nedají dopustit na pracnější plnění do syrového těsta. Marmeláda během smažení trochu změní konzistenci a provoní celou pochoutku zevnitř. Ale je možné si práci zjednodušit a náplň vpravit dovnitř až po usmažení, například pomocí dortové trubičky.

Výroba ve velkém

Průmyslová výroba koblih je předem daná a podle pekařské technoložky Hany Nykodýmové se lidská ruka těsta dnes už skoro nedotkne. Do hnětače se odměří potřebné suroviny, vypracuje se těsto, které odpočívá na zracím pásu.

Smažení koblih na Střední průmyslové škole potravinářství a služeb v Pardubicích

Když vykyne, oddělí se na jednotlivé kousky, opět se nechá kynout a poté stroj vytvoří koblihy, které se posunou do tzv. smažicích lázní, kde se otáčejí a nakonec vyjedou hotové ven. Pak už je čeká jen vpich s marmeládou, to vše skutečně bez doteku lidské ruky. Koblihy se buď balí, nebo se nebalené vkládají do přepravek.

Koblihy vyráběné ve velkém se smaží hlavně na palmovém tuku, protože se hned tak nepřepálí. Takový koblížek smažený na másle, jak se zpívá v pohádce O koblížkovi, sice chutná dobře, ale máslo se velmi snadno přepaluje, proto není ke smažení vůbec vhodné. Sádlo je lepší varianta.

Vychytávka v době kynutí

Při domácí výrobě se těsto důkladně zpracuje a nechá se vykynout pod utěrkou, ale ne po celou dobu kynutí. Vytvarují se koblihy, které je dobré před smažením nechat aspoň chvíli odkryté, aby trochu oschly. „Při smažení mírně oschlé koblihy nenasají tolik tuku," radí pekařská technoložka Hana Nykodýmová.

Domácí koblihy, ilustrační foto

Bavorské vdolečky

Někdo má raději bavorské vdolečky. Jsou to takové lepší koblihy, které nemají náplň uvnitř, ale zavařenina s tvarohem se dává na povrch. Vypadá to velmi efektně. Koblihy se plní také mákem, oblíbená je čokoládová náplň nebo vanilkový krém. Některé hospodyně si pochvalují zavařeninu z angreštu, která díky rosolu pěkně drží a pohodlně se může plnit do syrových koblih.

Koblihy se smaží, vdolky pečou

Ochutnali jste už koblihy naslano? Lepší jsou asi přece jen vdolky, které ovšem nejsou smažené, ale pečené. Do těsta se samozřejmě nedává cukr. Povrch se po upečení pomastí, osolí a posype mákem nebo kmínem. Během adventu u nás lidé přikusovali slané vdolky k bramborové polévce.