Reformátor synagogální hudby Lewandowski, 42 zapomenutých Středočechů a proces s A. Eichmannem

11. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Svitek Tóry, místo původu neznámé, 19. století

Kdo zapojil ženy do synagogálního zpěvu? Který Středočech byl osobní lékařem perského šáha? A proč změnil proces s Adolfem Eichmannem pohled na holokaust?

Reformátor synagogální hudby Louis Lewandowski

Bohoslužbu v synagoze si nedovedeme představit bez zpěvu a modliteb. 3. dubna uplynulo 200 let od narození muže, který podobu synagogální liturgie výrazně ovlivnil. Louis Lewandowski se narodil v dnešním Polsku a působil jako kantor a sbormistr berlínské Nové synagogy. O tom, jaký byl a kde se jeho melodie hrají dnes i u nás, natáčela Daniela Brůhová.

„Ve funkci sbormistra sehrál Lewandowski klíčovou roli ve vývoji synagogální hudby. Nezačal skládat novou synagogální hudbu, ale pozměněnou, reformovanou. Židé tehdejší doby se snažili odříznout od toho, co považovali za orientální, a chtěli dát své hudbě evropskou formu,“ vysvětluje hudební antropoložka Veronika Seidlová z Fakulty humanitních studií UK.

Lewandowski po vzoru vídeňského kantora Salomona Sulzera zavedl v Nové synagoze v Berlíně varhany. „Někteří to považovali za zradu tradice a velmi křesťanský symbol, na druhou stranu ti nově reformovaní to chápali jako symbol modernity a emancipace,“ dodává Seidlová a pokračuje: „Lewandowského skladby umožnily postupné zapojení i ženských hlasů. Jeho skladby byly velice populární a postupně se rozšířily i do českých zemí. Na kůrech předválečných synagog byl u nás Lewandowski velmi často zpívaný a hraný.“

Po válce se u nás varhanní hra úplně neobnovila. Jednou z výjimek byla Jeruzalémská synagoga v Praze, kde se Lewandowski příležitostně zpíval i za doby totality, například v podání kantora Ladislava Mošeho Bluma.

„Lewandowského můžeme mimo bohoslužby dodnes slyšet v Jeruzalémské synagoze v podání varhaníka Václava Petera,“ uzavírá Seidlová.

42 hvězd mezi nebem a zemí

42 hvězd mezi nebem a zemí. To je dva-a-čtyřicet židovských osobností, které žily od 19. století až po současnost na území středních Čech. A také název knihy o jejich osudech. Zajímala se o ně Kateřina Havránková.

„Jakob Eduard Polak byl lékař a cestovatel. Původem z židovské rodiny v Mořině u Karlštejna, následně student medicíny na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, lékařství dostuduje ve Vídni a poté se stává součástí expedice, která se vydává na dvůr perského šáha a stane se jeho osobním lékařem,“ říká gymnaziální a univerzitní pedagog David Venclík.

Polak je podle něj zajímavý ve svém chápání identity. „Vnímám ho jako most mezi mnoha kulturami. Židovskou, českou, rakouskou, ale také perskou,“ dodává Venclík.

Polak je jen jedna z 42 osobností, které kniha představuje. Věnuje se také např. básníkovi Siegfriedu Kapperovi, jednomu z prvních Židů, který psal česky. Pojednává i o Josefu Popperovi, „který se věnoval matematice, strojírenství, elektrotechnice, fyzice, byl velmi dobrým přítelem Alberta Einsteina, ale třeba také spolupracoval se Sigmundem Freudem,“ jak vypočítává další autorka knihy Kateřina Voborská.

Nová publikace Středočeské vědecké knihovny obsahuje i pracovní listy pro pedagogy, kteří by chtěli seznámit studenty s některou ze 42 osobností, nebo také procvičit čtenářskou gramotnost či schopnost kritického myšlení.

Proces, který změnil pohled na holokaust

Ještě v roce 2021 je těžké hovořit o židovství a vyhnout se tématu holokaustu. Proto může znít překvapivě, že v prvních letech po válce se o tragickém osudu milionů Židů spíše mlčelo. Přelom ve vnímání holokaustu znamenal až proces s nacistickým válečným zločincem Adolfem Eichmannem, od jehož začátku právě uplynulo 60 let.

„Mám vést obžalobu Adolfa Eichmanna, ale nestojím zde sám,“ zahájil 11. dubna 1961 svou řeč izraelský generální prokurátor Gideon Hausner. „Spolu se mnou právě zde a v tuto chvíli stojí šest milionů žalujících…Jejich krev volá, ale jejich hlasy nejsou slyšet.“

Jeruzalémský proces s Adolfem Eichmannem trval čtyři měsíce. „Eichmann byl odsouzen k smrti, 1. června 1962 oběšen a jeho popel rozptýlen nad Středozemním mořem mimo izraelské výsostné vody. Proces však měl ještě svůj dozvuk; až díky němu, 16 let po válce, se holokaustu dostalo celosvětové pozornosti,“ říká Leo Pavlát.

A dodává: „V samotném Izraeli, který od svého vzniku řešil především existenční problémy, se přeživší dočkali zvláštního zájmu. Výpovědi před soudem, židovské válečné osudy – to vše vedlo k nové reflexi holokaustu. A mělo to ještě svůj další dopad; za dva roky začal ve Frankfurtu nad Mohanem takzvaný osvětimský proces s některými nacistickými dozorci.“

„Soud s Adolfem Eichmannem tak představuje mezník: Z holokaustu se stalo jedno z určujících témat nejen pro 20. století,“ uzavírá Leo Pavlát.

Magazín o židovském životě moderuje Tomáš Töpfer.

autoři: Tvůrčí skupina publicistiky - náboženské vysílání , Leo Pavlát
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová