Sněm Terezínské iniciativy. Proč Tóra přináší radost? Před 80 lety nacisté zavraždili řadu umělců

Terezínská iniciativa

Od konce druhé světové války uplynulo už skoro 80 let, pamětníků je stále méně a často mají zdravotní potíže. To je jeden z problémů, které dnes řeší instituce, jež se připomínkou nacistického vyvražďování židovských obyvatel zabývají. Týká se to i Terezínské iniciativy, která přeživší a jejich potomky sdružuje. 15. října uspořádala každoroční sněm. Hovořili jsme s předsedou Terezínské iniciativy Michalem Stránským.

„V roce 1990, čili před více než 30 lety, se šlo několik někdejších vězňů Terezína a Lodže a dalších koncentračních táborů a založili spolek Terezínská iniciativa, mezinárodní terezínské sdružení. Hlavně šlo o to, aby se na někdejší vězně nezapomnělo. To bylo asi hlavním důvodem. A pak také proto, že bylo třeba, nebo je třeba stále vychovávat mladé lidi k větší toleranci, k odsuzování nacismu, xenofobie a antisemitismu. A tohle všechno je třeba dělat, když už to nedělá škola, anebo při nejmenším to nedělá dostatečně,“ říká Stránský.

V názvu organizace je jméno koncentračního tábora v Terezíně, ale sdružuje i české vězně z lodžského ghetta. Před několika dny, 16. října, jsme si připomněli úplně první transport, který v roce 1941 vyjel z našeho území právě do Lodže. Proč právě tam? Poslechněte si celý rozhovor s předsedou Terezínské iniciativy Michalem Stránským.

Radujte se z Tóry

Nedávno skončené Vysoké svátky mohou na někoho působit stroze. Krátce po nich následuje Simchat Tóra, svátek Radosti z Tóry. Ten může působit mnohem optimističtěji. S vrchním zemským rabínem Karolem Efraimem Sidonem o něm natáčela Daniela Brůhová.

Simchat Tóra znamená radost z Tóry. Jak se to odráží v běžném životě?
„To už je patrné v modlitbách, který se modlíme každé ráno. Ta první modlitba se týká, toho, co máme fyzického v sobě. Pak je další modlitba, která se týká duše, toho, co máme v sobě metafyzického. Ale abychom se mohli realizovat, potřebujeme Tóru. Tu nám Pán Bůh dal k tomu, abychom dospěli k tomu, co je důležité,“ říká Sidon.

Čím je svátek Simchat Tóra výjimečný? A je to oblíbený svátek? Poslechněte si celý rozhovor s rabínem Karolem Efraimem Sidonem.

Tragický měsíc židovské kultury na podzim 1944

Obzvlášť tragický byl pro československou židovskou kulturu podzim roku 1944. Přesně před 80 lety totiž začali nacisté organizovat poslední transporty židovských vězňů z Terezína. Mezi nimi byla i řada známých osobností předválečného kulturního života. Pokračuje Leo Pavlát.

 „Je to tragický výčet,“ říká Pavlát: „Zavražděn byl malíř pražských zákoutí Moritz Müller stejně jako rabín a historik Tobias Jakobovits. Nepřežil spisovatel a dramatik Otto Brod, herec Jiří Strass, kabaretiér a spisovatel Karel Švenk ani herec a divadelní režisér Gustav Schorsch. Mezi obětmi zářijových a říjnových transportů byli též architekt František Zelenka, muzeolog Josef Polák a rovněž malíř a spisovatel Karel Fleischmann. Odvlečeni byli i spisovatel, básník a překladatel Camille Hoffmann, novinář a spisovatel Karel Poláček či houslista a skladatel Egon Ledeč.“

A Pavlát dodává: „Skličující soupis tím nekončí, protože po podzimu 1944 hudba zůstala navždy ochuzena o další výjimečné umělce: skladatele Gideona Kleina, Viktora Ullmanna, Pavla Haase a také Hanse Krásu, libretistu terezínské dětské opery Brundibár.“

A jaký osud měl právě autor Brundibára Hans Krása?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.