Tajemství svátku Šavuot, neznámá zachránkyně tisíců židovských dětí a jak najít své předky

16. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Svitek Tóry, místo původu neznámé, 19. století

Čím je pro Židy Šavuot? Kdo zachránil víc dětí než Nicolas Winton? A jak začít hledat svoje předky?

Co si představíte, když se řekne Mojžíš? Malého chlapce, jak plave v košíku? Muže, který převádí izraelský lid přes Rudé moře? Anebo který drží v rukou desky Desatera? Právě darování Desatera a Tóry si dnes připomínají Židé na celém světě o svátku Šavuot. O co v něm jde, vysvětluje vrchní zemský rabín Karol Efraim Sidon. Natáčela s ním Daniela Brůhová.

Svátek Šavuot je důležitý svou připomínkou Božího zjevení na hoře Sinaj, a to nejen Mojžíšovi, ale celému národu. „Tam celý národ vnímal, že mezi nimi je Boží přítomnost. Všichni zažili duchovní otřes, když si uvědomili, že Stvořitel s nimi komunikuje a že jim dává zákony, podle kterých mají žít. Z toho také vyplývá, že smysl toho svátku je v tom, aby ten národ, který byl vyveden z Egypta, ještě před tím, než se dostane do Země zaslíbené, měl Zákon. Podle kterého se má řídit tak, aby v té zemi zůstal navěky,“ říká Sidon.

A dále připomíná myšlenku středověkého rabína Jehudy Ha Leviho, podle něhož je judaismus výjimečný tím, že by Bůh zjevil celému národu, nikoliv pouze jednotlivci.

Na duchovní rovině je podle rabína Sidona třeba se zamyslet nad tajemstvím toho, že metafyzický Bůh tu nalézá partnera v materiálním člověku. „Člověk je totiž vybaven taky něčím metafyzickým, a to je jeho duše. Toto je důležité nejen pro Židy. Protože Židé jako národ jsou pouze prostředníkem, aby se ukázala tato pravda, že Bůh má s člověkem co činit a člověk by s ním měl také co činit. Týká se to nás osobně, je to otázka naší existence,“ uzavírá vrchní zemský rabín Karol Efraim Sidon.

Neznámá hrdinka

Bezdětná matka tisíců dětí. Tak bychom mohli charakterizovat ženu, která si přímo u Adolfa Eichmanna vyžádala povolení odvézt na 10.000 židovských dětí z území okupovaných Německem. A přece tak málo lidí dnes zná její jméno. Nizozemskou zachránkyni Geertruidu Wijsmuller-Meijerovou nyní připomíná nový dokumentární film, jak informuje Gita Zbavitelová.

„Film měl před několika dny premiéru v britské televizi. Geertruidě se dnes říká ,ženský Nicholas Wintonʻ, ale zřejmě zachránila život mnohem většímu počtu dětí než on,“ říká Zbavitelová.

„Geertruida začala ohrožené děti zachraňovat už v roce 1938. V prosinci tohoto roku kvůli tomu dokonce navštívila samotného Adolfa Eichmanna a požádala ho o povolení odvézt 10.000 dětí z okupovaných zemí do Anglie. Eichmanna její troufalost ohromila, ale svolení jí dal – s podmínkou, že pokud se jí podaří ještě tentýž týden odvézt 600 dětí z Rakouska, může jich vypravit 10.000,“ líčí Zbavitelová.

Geertruidě se to však povedlo, a nejen v onom týdnu. „Cestovala po Německu, Polsku a ostatních evropských zemích a odvážela děti do Holandska a odtamtud do Anglie a Palestiny. ,Kindertransportyʻ odjížděly z Německa a dalších zemí až do začátku války 1. září 1939. Geertruida měla kontakty a byla neodbytná. V září 1939 válka transporty přerušila a zavřely se i britské hranice. Už v červenci téhož roku však Geertruida odeslala dalších 450 dětí lodí do Palestiny a možnosti záchrany nacházela i později,“ pokračuje Zbavitelová.

„V roce 1966 jí jeruzalémský památník obětem holokaustu Jad Vašem udělil titul Spravedlivý mezi národy. O její statečnosti se moc nevědělo, protože byla velmi skromná. Není ani přesně známo, kolik dětí zachránila, ale podle dokumentaristky Sturhoofdové jich bylo mnohem víc než 10.000,“ uzavírá Gita Zbavitelová.

Jak hledat své předky

Víte, jak se jmenoval pradědeček vaší prababičky? Pokud ne, není těžké se vydat na cestu do minulosti. Prý k tomu stačí jediný dokument s datem narození. Jak je to možné, vysvětluje v rozhovoru s Terezií Jiráskovou ředitel centra pro studium židovské genealogie Toledot Julius Müller.

„Hlavní jsou pro moji archivní a rešeršní práci české země. Na Slovensko spíš jezdívám do archivů, protože některé ty rodiny migrovaly na Slovensko, a to samé se týká Vídně, řada českých a moravských rodin skončila před válkou ve Vídni,“ říká Müller.

Židovská genealogie je specifická, ne ve smyslu bádání, matrik a sčítání, to je podobné jako u nežidovské genealogie, ale kvůli aspektu šoa. „Kdo se jednou vydá na tu cestu bádání, tak se dříve či později setká s obětmi holokaustu a s celou tou problematikou holokaustu. Já svoje klienty dopředu varuju, že některá zjištění budou bolestná,“ vysvětluje Müller.

K tomu, aby cesta hledání židovských předků mohla začít, stačí aby klient dodal jeden doklad, kde je rodné číslo a datum. „Od toho se odpíchnu na cestu do minulosti. Matriky jsou často dochovány, navíc jistou péčí a tlakem některých amerických potomků se podařilo zafinancovat jejich digitalizaci,“ uvádí Müller.

Pro Julia Müllera je však nejpodstatnější „živá genealogie“, „když lidé uspořádají rodinné setkání nad starými fotografiemi a ozřejmí si, kdo je kdo. A to je pro mě další aspekt genealogie, když najdete ztracené příbuzné a vejdete s nimi v kontakt.“

Magazín o židovském životě moderuje Tomáš Töpfer.

autor: Tvůrčí skupina publicistiky - náboženské vysílání
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...