Vivat česká cikorie! Náhražka kávy se vyrábí přes 200 let

Historické prameny o továrně na cikorku

„Nač nám třeba Orientu, celé Arábie, vždyť my máme Mochtín, vivat česká cikorie!“ To je plné znění epigramu humoristy Františka Jaromíra Rubeše, který je tím, co si obyvatelé Mochtína na Klatovsku zpravidla vybaví, když se jich zeptáte na první českou továrnu na výrobu kávové náhražky.

Mochtínská továrna, první svého druhu v českých zemích, vznikla v roce 1804. S nápadem přišel bývalý rytmistr rakouského jezdeckého pluku Vilém Günter (1754 - 1832), původem z pruského Hildesheimu. S realizací mu pomohli jeho přátelé Vavřinec Solnický, Arnošt z Panovic a Engelbert z Theelen. Byl to skvělý tah v době, kdy se hledala náhražka za kávu, jejíž dovoz zastavila francouzská blokáda anglického potažmo koloniálního zboží.

Cikorka

Jako ona náhražka posloužila cikorka vyráběná z kořene čekanky, který se po zpracování praží při teplotách nad 100 stupňů. Jak známo, cikorka neobsahuje kofein, a tak je na rozdíl od kávy vhodná i pro děti a nemocné. Od roku 1690 ji vyrábějí Holanďané, k velkovýrobě přešli v polovině 18. století. Za napoleonských válek se s ní setkal i Vilém Günter.

Pozůstatky mochotínské továrny na cikorku

Slavné časy Mochtína

Továrna „Günther & Solnický a spol.“ v Mochtíně začala brzy prosperovat, výroba se rozšiřovala. Majitel se nebál experimentovat, nabízel kávovou náhražku nejen z čekanky, ale také z cukrové řepy a obilí, později dokonce z fíků. Fíková káva pak získala četná ocenění na výstavách v 70. letech 19. století. Mili, Bajo, Ideál, Verena, Mandlová káva – to jsou jen některé z názvů různých kombinací směsí nahrazujících kávu nebo do kávy přidávaných z produkce mochtínské továrny.

Přesun do Klatov

Z obchodně ekonomických důvodů se továrna na cikorku v roce 1892 přestěhovala z Mochtína do Klatov. V dosahu železnice mohla lépe čelit narůstající konkurenci. To už byli po smrti Vilém Günter, jeho syn Jan Vilém i snacha Jana, kteří se vystřídali ve vedení podniku, jenž mezitím přešel do výhradního vlastnictví rodiny Günterů. Také změnil název, nejprve na „Joh. Wilh. Günther, továrna na cikorii v Mochtíně u Klatov“ a následně ho zakladatelův vnuk Karel s manželkou Terezií nechali přepsat na „Terezie Güntherová, továrna na cikorku a náhražky kávové v Mochtíně u Klatov“.

Čekanka obecná

Požár v roce 1915

A byli to právě Karel s Terezií, kdo dokázal továrnu udržet a později znovu vybudovat a povznést po největší ráně, která ji postihla. V roce 1915 do základů vyhořela a požár zničil i veškeré zásoby surovin. A protože je nebylo možné za první světové války dovážet, znamenalo to pozastavení výroby. V plném rozsahu se obnovila a zmodernizovala až po válce, což byl v silné prvorepublikové konkurenci (Balounek, Velim atd.) takřka zázrak.

Poslední léta

V roce 1925 se do čela vedení společnosti postavila Tereziina a Karlova dcera Ella Cízlová, rozená Günterová. Za druhé světové války výrobu řídil dosazený říšský správce. Po osvobození se rodina Günterových do továrny v Klatovech vrátila, ale veškeré její naděje a plány ukončil rok 1948 a následné zestátnění.