Zamyšlení Leo Pavláta: Alfréd a Emil Radokovi – osobnosti české kultury druhé poloviny minulého století.

15. prosinec 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze

V tomto roce si připomínáme divadelního a filmového režiséra Alfréda Radoka a jeho bratra Emila, uměleckého teoretika.

Od narození Alfréda Radoka 17. prosince 1914 v Kolodějích nad Lužnicí uplyne toto úterý 105 let. Pocházel z částečně židovské rodiny a jeho otec i další příbuzní byli za války zavražděni. Alfrédu Radokovi se naproti tomu dařilo persekuci unikat až do září 1944, kdy byl deportován do koncentračního tábora v Rakousku. Válku však přežil stejně jako jeho o čtyři roky mladší bratr Emil. Od jeho úmrtí uplynulo letos již 7. ledna 25 let. 

Alfréd Radok

Alfréd Radok vystudoval obchodní akademii, ale svůj život spojil s uměním. Nejprve jako asistent režie působil v divadle E.F. Buriana D41, později mimo jiné režíroval v Městských divadlech pražských, Divadle 5. května, Divadle satiry a opakovaně v Národním divadle. Mnohé jeho inscenace se zde staly vpravdě legendárními. Coby osobitý, komunistickém režimu neslužebný umělec se však neméně proslavil jako tvůrce filmový. V roce 1949 dokončil film „Daleká cesta“, v němž uhrančivým způsobem zachytil válečný osud Židů vedoucí terezínským ghettem ke zkáze. Film obdivovaný v zahraničí byl doma jako ideově závadný stažen z projekce. Nebylo to poprvé ani naposledy, kdy se Alfréd Radok střetl s dogmatickým režimem, který jeho umělecky objevnou práci filmovou i divadelní provázel setrvalou nepřízní. Tak i po fenomenálním mezinárodním úspěchu prvního multimediálního divadla na světě Laterna magika v roce 1958 byl Alfréd Radok po necelých dvou letech vyloučen z další účasti na tomto projektu, přestože to byl on, kdo k jeho vytvoření spolu se svým bratrem Emilem zásadně přispěl. Emil Radok přitom navázal na svůj dřívější, ve své době průkopnický systém Polyekran, který kombinoval projekci na různé, tvarově rozličné plochy.

Žádný div, že oba originální, ve světě vážení, ve vlasti však nedocenění umělci emigrovali. Stalo se tak po okupaci Československa v roce 1968. Alfréd Radok odešel do Švédska, kde a rovněž v dalších zemích režíroval řadu úspěšných představení. Zemřel 22. dubna 1976. Emil Radok našel nový domov v Kanadě. Podílel se zde na výstavních projektech založených na audiovizuální technice, mimo jiné spolupracoval se Společností Walta Disneyho či s organizátory Expo 86 ve Vancouveru, v Montrealu založil Výzkumný ústav pokročilých audiovizuálních forem.         

„Uměleckost je v principu občanská statečnost,“ řekl v jednom rozhovoru Alfréd Radok. Je to možno považovat i za krédo jeho bratra. Alfréd a Emil Radokovi patří k nejvýznamnějším osobnostem české kultury druhé poloviny minulého století.

 

autoři: Leo Pavlát , mrk
Spustit audio