Zamyšlení Leo Pavláta: Půst, který má otevřít cestu k pokání

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze

Na toto úterý připadá 10. den hebrejského měsíce tevet. A ten je v židovských společenstvích již více než 2500 let dnem veřejného půstu. 

Půst 10. tevetu, hebrejsky „asara betevet", je prvním ze čtyř postních dnů, které připomínají dočasný zánik židovské státnosti. Toho dne roku 586 před občanským letopočtem došlo k události zaznamenané v biblické Druhé knize královské. V její 25. kapitole se píše: „V devátém roce Cidkijášova kralování, v desátém měsíci, v desátém dni toho měsíce, přitáhl Nebúkadnesar, král babylónský, s celým svým vojskem proti Jeruzalému, položil se proti němu a zbudoval kolem dokola obléhací val. Město bylo obleženo do jedenáctého roku vlády krále Cidkijáše." 

V Bibli se též můžeme dočíst, že po sedmi měsících obléhání Nebúkadnesar Jeruzalém dobyl – stalo se tak 17. dne měsíce tamuz – a po dalších 20 dnech, 9. dne měsíce av, byl zničen jeruzalémský chrám.  Tragédii pak nedlouho nato dokonalo zavraždění židovského guvernéra Judeje, Gedalji ben Achikama. Ten, ač jmenován vítěznými Babylóňany, povzbuzoval   izraelský lid v jeho zármutku a hledal cesty, jak i pod cizí nadvládou zachovávat odkaz otců. 

Jeruzalém je jedním z nejstarších trvale osídlených měst na světě

V tradičním židovském společenství připomínají někdejší zkázu půsty ve výroční dny oněch smutných událostí. Na úterý připadající půst 10. tevetu se podobně jako většina ostatních postních dní v judaismu zachovává   jen od   rozbřesku do   setmění.  Z   hlediska hebrejského kalendáře, který počátky a konce dní vymezuje soumrakem, tedy vlastně nejde o celodenní odříkání. I kratší půst však samozřejmě vyžaduje vnitřní odhodlání.  Židovská tradice současně zdůrazňuje, že pouhé zřeknutí se jídla a vody ještě ideu půstu nenaplňuje. Význačný židovský zákonodárce a filozof 12. století Moše ben Maimon napsal, že čtyři veřejné půsty, které připomínají dobytí Jeruzaléma Babylóňany, „mají pohnout srdci a otevřít cestu k pokání". S vědomím těchto slov možno pochopit i slova biblického proroka Zacharjáše: „Půst čtvrtého, půst pátého, půst sedmého a půst desátého měsíce se judskému domu obrátí v radostné veselí a utěšené slavnosti". Jinými slovy: pokud živé vědomí někdejšího zármutku vede židovské společenství k přiznání si vlastních pochybení a jejich nápravě, potom může doufat, že se dočká klidu, míru a respektu. 

V ortodoxních židovských společenstvích navíc půst 10. tevetu dostal ještě další význam jako den pietní vzpomínky na 6 miliónů Židů zavražděných za 2. světové války. Tím se ortodoxní židovské obce liší od ostatních Židů. Ti si památku svých mučedníků připomínají celosvětově 27. ledna v Den památky obětí holocaustu či podle izraelské zvyklosti na   Jom ha-šoa, který podle hebrejského kalendáře připadne vždy na některý den v dubnu.