Zamyšlení Leo Pavláta: Sionismus má dlouhou tradici

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze

Výraz „sionismus“ je odvozen od slova „Sion“, s nímž se můžeme setkat již v hebrejské Bibli. V moderním slova smyslu se však objevil až v 19. století.

Sionismus si vetklo do názvu hnutí, jehož cílem se stal návrat židovského národa do historické vlasti, zvané hebrejsky „Erec Jisrael“ neboli „Země Izraele“. V tomto smyslu použil slovo sionismus jako první 1. dubna 1890 Natan Birnbaum ve svém německy psaném listu „Sebeemancipace“. Idea sionismu však byla podstatně starší a v židovských dějinách měla četné předchůdce.

V západní Evropě k nim patřil filozof Mojžíš Hess. Když roku 1840 došlo v syrském Damašku k falešnému obvinění místních Židů z rituální vraždy, Hesse to podnítilo k napsání knihy Řím a Jeruzalém. „Poprvé za mnoho let mi bylo bolestně připomenuto,“ uvedl v ní, „že náležím k nešťastnému, ostouzenému, opovrhovanému a rozptýlenému národu, který se však nikomu nepodařilo zničit“. Hess v díle vyjádřil pocity židovského patriotismu a předložil i praktický plán politických akcí sionismu.

V Polsku a Rusku, sužovaným od 90. let 19. století krutými pogromy, se stal průkopníkem sionismu Jehuda Leib Pinsker, jeden ze zakladatelů hnutí „Chibat Cion“ neboli „Láska k Sionu“. Pinsker vydal roku 1882 knihu „Sebeemancipace“ a zorganizoval i dvě shromáždění stoupenců hnutí. Jak napsal, občanská a politická práva udělená Židům musí být následována i právy národními na židovské půdě.

Idea sionismu však přetvářela i staré náboženské ideje vyjadřující touhu Židů po návratu do biblické vlasti. Mezi předchůdci sionismu bychom tak v 19. století našli také rabínské osobnosti. Jehuda Alkalaj původem ze Sarajeva v jednom ze svých vystoupení připomněl, že hebrejské slovo „tešuva“ nemá jen přenesený význam „pokání“, ale podle původního označení znamená „návrat“. Tak jako se má člověk očištěný od hříchu vrátit na cestu, kterou opustil, tak mají Židé učinit opětovným příchodem do země předků.

V západní Evropě byl v 19. století hlavním představitelem náboženského sionismu Cvi Hirsch Kalisher, který ve Frankfurtu nad Mohanem založil „Společnost pro usídlování v Erec Jisrael“. Ve východní Evropě - v Polsku, Rusku a na Litvě - zase jako stoupenci sionismu prosluli tři významní rabíni: Naftali Jehuda Cvi Berlin se jako jeden z mála učenců veřejně vyslovoval pro židovské osídlení Palestiny. Neméně uznávaný Šmuel Mohilever zase přesvědčil barona Rotschilda, aby toto úsilí finančně podpořil. A litevský rabín Reines počátkem 20. století proslul jako plamenný obhájce tradičních židovských hodnot ve sporech s židovskými sekularisty uvnitř sionistického hnutí.

Všichni tito muži položili základy sionismu, na jejich činnost navázala jeho nejvýznamnější osobnost Theodor Herzl.