Zamyšlení Leo Pavláta: Zvláštnosti židovského kalendáře

Židovský kalendář kombinuje systém lunární a solární; měsíce se v něm počítají podle měsíčního cyklu, ale roky podle cyklu slunečního. Měsíční rok má dvanáct měsíců, každý z nich 29 či 30 dnů, a celkem tak trvá 354 dny. Rok sluneční naproti tomu trvá 365 dnů. Protože však židovské svátky navazují na rytmus přírody, musí být oba systémy sladěny. Děje se tak vkládáním dodatečného, třináctého měsíce, a to vždy sedmkrát v období 19 solárních let.

To však není jediná zvláštnost hebrejského kalendáře. Na rozdíl od běžných zvyklostí jeho den nezačíná úsvitem, ale soumrakem, v souladu s biblickým popisem stvoření světa: „A byl večer a bylo ráno". Jednotlivé dny nemají též, opět v souladu s Biblí, zvláštní jména. Prvnímu dni týdne, neděli, se v doslovném překladu z hebrejštiny říká "den první", pondělku "den druhý" a tak den za dnem až do soboty, dne odpočinku, kdy bylo Boží dílo stvoření završeno. Sedmý den má proto v hebrejštině jako jediný své zvláštní, nepočetní označení: šabat. Však s tímto slovem přes sabat souvisí i české „sobota“.

Ilustrační foto|foto: Zdeněk Zajíček

Snad největší zvláštností židovského kalendáře jsou však dva začátky roku: jeden začíná přibližně v září či říjnu prvního dne hebrejského měsíce tišri. Druhý začátek roku spadá zpravidla do dubna, kdy začíná měsíc zvaný hebrejsky nisan.

Proč tomu tak je?

Podzimní nový rok, který letos s počátkem měsíce tišri připadá na 20. září, se vztahuje ke stvoření světa. Tomu odpovídá dle židovské tradice i letopočet. Nadcházející rok ponese datum 5778, ale třeba dodat, že i mnozí tradiční komentátoři nacházejí v číselných údajích Tóry jen čistě symbolické významy.

Druhý židovský nový rok, počítaný od jarního měsíce nisan, je podle biblické Druhé knihy Mojžíšovy „počátkem měsíců". V tomto měsíci byli Židé podle Bible vyvedeni z egyptského otroctví. Na rozdíl od prvního, stvořením daného řádu času tak tento druhý cyklus vyjadřuje aspirace duchovní a historické: upomíná na vznik a existencí Izraele jako národa.

Židé, jak již bylo zmíněno, počítají své měsíce podle Luny a moudří Talmudu v tom spatřují mravní poselství. Měsíce na nebi pravidelně ubývá, a zase se obnovuje, stárne, a opět se omlazuje ve své plnosti. Židovská tradice to považuje za věčnou výzvu: člověk si má být vždy znovu vědom, Božího řádu, Božích zákonů. Neboť bez obnovy duch stárne, v zabřednutí do materiálního světa se noří do tmy.

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.