K nedožitým osmdesátinám Tomáše Pěkného
Jméno Tomáše Pěkného není veřejnosti příliš známo. Jako kulturní historik, editor a literární autor je však nepřehlédnutelný.
Tomáš, a dovolím si tak o něm mluvit jen proto, že jsme se dobře znali, se narodil v Praze uprostřed války 8. května 1943 do česko-židovské rodiny obchodního příručího a švadleny. Maminka byla poslední dva válečné roky vězněna v Terezíně, otec v pracovním táboře, zatímco Tomáš s bratrem našli útočiště v klášteře.
Po maturitě vystudoval češtinu a dějepis na Karlově univerzitě a již svou diplomovou prací o humoru Voskovce a Wericha naznačil, jaké kulturní prostředí je mu blízké: prostředí neideologické, invenční, pozorné ke slovu a myšlence. Plně to mohl vyjádřit po skončení školy v době částečného uvolnění komunisty ovládaného politického života.
Když na počátku roku 1968 snaha o demokratizaci poměrů vyústila v Pražské jaro, Tomáš publikoval ve všech hlavních reformních tiskovinách. Represivnímu aparátu, který se po srpnové okupaci opět dostal k moci, se pak v nejmenším nepodal. Než aby sloužil, raději pracoval jako zahradnický pomocník, sanitář, čistič výloh, noční hlídač a nakonec studnař-čerpač. V lednu 1977 jako jeden z prvních podepsal Chartu 77.
Vlastní tvorby se přitom Tomáš Pěkný nevzdal. Pod jmény přátel publikoval pro děti verše i prózu, jeho texty takto, aniž by se to obecně vědělo, vysílal rozhlas a dočkaly se i televizních adaptací.
Ve stejné době přispíval do samizdatových periodik, a to s čím dál větším zaujetím pro židovskou tematiku. V době, kdy pro oficiální kulturu byla jedním velkým tabu, psal podnětné literárněhistorické studie o významných židovských autorech, přispíval do samizdatových židovských periodik Kalendář a edice Alef. Tak vznikla i jeho dodnes vyhledávaná osmisetstránková Historie Židů v Čechách a na Moravě, která se ve svobodných poměrech dočkala hned dvou vydání.
Tomáš Pěkný byl člověk nesmírně skromný, skryt v sobě a za svou prací, která po pádu komunistického režimu našla výraz i v jeho činnosti redaktora a editora. „Byl to kolega, přítel, učitel, ale především kategorický odpůrce klišé a emocí v textu,“ vzpomínají na něj jeho kolegové z časopisu Respekt, který spoluzakládal. Stejně vybraný cit pro psaný text osvědčil i jako redaktor židovského měsíčníku Roš chodeš nebo na židovskou literaturu specializovaného nakladatelství Sefer.
Tomáš Pěkný zemřel v Praze 17. listopadu 2013. Jestliže dnes vzpomínáme jeho zítřejších nedožitých osmdesátin, stojí za to připomenout, jak ho viděl jeden z jeho kolegů, novinář Jiří Peňás: „Pro řadu těch, kteří měli tu čest se s ním setkat, představoval jednu ze základních osobností jejich životů.“
Související
-
Co nabízí „židovské“ Louny, jaké byly dějiny Židů v Černé Hoře a proč si připomenout Tomáše Pěkného
Zakladatel slavné americké hodinářské firmy Bulova pocházel z Loun. Nová kniha mapuje dějiny Židů v Černé Hoře. Připomeneme také spisovatele a disidenta Tomáše Pěkného.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...