K nedožitým osmdesátinám Tomáše Pěkného

Tomáš, a dovolím si tak o něm mluvit jen proto, že jsme se dobře znali, se narodil v Praze uprostřed války 8. května 1943 do česko-židovské rodiny obchodního příručího a švadleny. Maminka byla poslední dva válečné roky vězněna v Terezíně, otec v pracovním táboře, zatímco Tomáš s bratrem našli útočiště v klášteře.

Po maturitě vystudoval češtinu a dějepis na Karlově univerzitě a již svou diplomovou prací o humoru Voskovce a Wericha naznačil, jaké kulturní prostředí je mu blízké: prostředí neideologické, invenční, pozorné ke slovu a myšlence. Plně to mohl vyjádřit po skončení školy v době částečného uvolnění komunisty ovládaného politického života.

Když na počátku roku 1968 snaha o demokratizaci poměrů vyústila v Pražské jaro, Tomáš publikoval ve všech hlavních reformních tiskovinách. Represivnímu aparátu, který se po srpnové okupaci opět dostal k moci, se pak v nejmenším nepodal. Než aby sloužil, raději pracoval jako zahradnický pomocník, sanitář, čistič výloh, noční hlídač a nakonec studnař-čerpač. V lednu 1977 jako jeden z prvních podepsal Chartu 77.

Vlastní tvorby se přitom Tomáš Pěkný nevzdal. Pod jmény přátel publikoval pro děti verše i prózu, jeho texty takto, aniž by se to obecně vědělo, vysílal rozhlas a dočkaly se i televizních adaptací.

Ve stejné době přispíval do samizdatových periodik, a to s čím dál větším zaujetím pro židovskou tematiku. V době, kdy pro oficiální kulturu byla jedním velkým tabu, psal podnětné literárněhistorické studie o významných židovských autorech, přispíval do samizdatových židovských periodik Kalendář a edice Alef. Tak vznikla i jeho dodnes vyhledávaná osmisetstránková Historie Židů v Čechách a na Moravě, která se ve svobodných poměrech dočkala hned dvou vydání.

Tomáš Pěkný byl člověk nesmírně skromný, skryt v sobě a za svou prací, která po pádu komunistického režimu našla výraz i v jeho činnosti redaktora a editora. „Byl to kolega, přítel, učitel, ale především kategorický odpůrce klišé a emocí v textu,“ vzpomínají na něj jeho kolegové z časopisu Respekt, který spoluzakládal. Stejně vybraný cit pro psaný text osvědčil i jako redaktor židovského měsíčníku Roš chodeš nebo na židovskou literaturu specializovaného nakladatelství Sefer.

Tomáš Pěkný zemřel v Praze 17. listopadu 2013. Jestliže dnes vzpomínáme jeho zítřejších nedožitých osmdesátin, stojí za to připomenout, jak ho viděl jeden z jeho kolegů, novinář Jiří Peňás: „Pro řadu těch, kteří měli tu čest se s ním setkat, představoval jednu ze základních osobností jejich životů.“